Pravopisné chyby mě neděsí, říká korektor Jan Táborský

Fascinují ho zvukomalebná slova a více než pět let pracoval jako asistent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde přednášel. Čeština prý Jana Táborského bavila už od dětství, a to včetně neoblíbených větných rozborů.

"Fascinovala mě literatura a chtěl jsem ji studovat. Nepřemýšlel jsem, co ze mě bude," popisuje. Po nějaké době si ho však získala jazykověda, které se čím dál víc věnoval.

Dnes pracuje jako korektor, ale pravopisné chyby ho příliš neděsí. "Každý máme svou práci," konstatuje. Když totiž věnujeme čas tématu, o kterém píšeme, nemáme podle něj čas nebo energii na formální úroveň textu.

Korektor se bez slovníku neobejde

I korektor se někdy dostává do úzkých. Korekturou můžeme myslet opravu textu, ale také vylepšení formulací a upozornění na kompoziční nedostatky. "Tak se můžu dostat s klientem do konfliktu. Mám proto rád podrobnější zadání," přibližuje.

Jan Táborský založil na Facebooku stránku Jazykové zajímavosti, která se dočkala poměrně velkého úspěchu. "Večer nervózně otevírám různé příručky. Jsem rád za popularizační knihy a slovníky, ve kterých hledám inspiraci," popisuje, jak vznikají jeho příspěvky na této sociální síti.

A co uživatele Facebooku skutečně zaujalo? Třeba první význam slova práce. "Slovo práce nejprve označovalo útrapy, strádání nebo zatížení. S tím se ztotožnila spousta lidí," říká Jan Táborský.

Jaký mají původ některá slova, která běžně používáme? A jak vlastně vypadá práce korektora? I to jste mohli slyšet mezi 11. a 12. hodinou.