Přátelskost je podle Ivany Buttry nejdůležitější vlastností zahrady

9. červenec 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivana Buttry

Naším dnešním hostem v magazínu Je jaká je byla po 11:03 hodině zahradní architektka s exotickým příjmením, Ivana Buttry.

Cizokrajné jméno používá, protože chtěla „jít na trh s vlastní kůží“. Otcem Ivany Buttry je totiž malíř a grafik Ivan Svatoš, bratrem pak filmař a fotograf Jan Svatoš. (Toho jsme hostili 17. ledna 2011.) „Rozhodla jsem se používat dívčí jméno mojí babičky, které zřejmě pochází z Francie. Buttry už mi zůstalo. Toto příjmení už mám dokonce napsané v občanském průkazu a provází mě celou dobu.“

Studijní léta

Na fakultě architektury ČVUT v Praze si jako studentka záměrně začala vybírat semináře a předměty související se zahradní architekturou. Navštěvovala rovněž Vyšší odbornou školu zahradnickou a Střední zahradnickou školu v Mělníku. „Zahradní architektura se dá navrhovat bez fakulty, ale ne opačně. Studium v Mělníku mi dalo znalost rostlin, zákonitostí. Na druhou stranu považuji za velkou výhodu, že jsem vystudovala i architekturu. Mám díky tomu přehled a architektonický nadhled, který někdy může chybět.“

Francie

Ivana Buttry se může pochlubit nejen francouzským příjmením, ale i stáží v zemi galského kohouta. „Bylo to na pomezí Bretaně a jsem za to velmi ráda. Láska k této zemi se mi krásně vine životem jako jakási linie, pořád se mi někde objevuje“ A jak vypadají soukromé zahrady Francouzů? Co na nich obdivuje? „Je tam zřejmá kreativita. Např. se mi líbí zapojení starých věcí. Když si někdo koupí dům a na půdě najde třeba jen segment starého mlýnského kola, dokáže ho hravě zapojit. Funguje tam kontinuita, která nám chybí.“

Nejčastější chyba v našich zahradách? Chybějící koncepce

„Pro hezkou zahradu je potřeba jak dobrého zahradního architekta, tak schopného zahradníka, protože jedno bez druhého nejde,“ tvrdí Ivana Buttry, podle které je velké štěstí, když si někdo dokáže nastudovat potřebné věci sám. A jak zdatní jsou Češi v péči o své pozemky? „Domnívám se, a možná se mnou nebudou všichni souhlasit, že se v kultuře zahrad projevila éra komunismu. Za první republiky tu byl docela solidní základ, jmenovitě to byli např. Josef Vaněk, Josef Kumpán. Byli jsme na špičce ledovce. Pak bohužel přišlo vágní období, které se nikam neubíralo, nevyvíjelo. Po revoluci se otevřely hranice, objevila se spousta kultivarů, možností, publikací, celá řada věcí, které se prodávají v hobby marketech a které jsou dostupné všem. Lidi najednou začali využívat všechna ta lákadla a kombinovali je někdy trochu nesmyslně i zbytečně. V našich zahradách občas chybí celkový nadhled, koncepce, což se ale dá velice snadno doladit. Osobně znám spoustu zahrad, které vypadají nádherně a tohle popírají.“

Co dělá zahradu zahradou?

Prioritou, kolem které se všechno točí, prý je, aby se majitel ve své zahradě dobře cítil. „Pozemek může být špičkový, co se týče osázení, může mít všechny atributy. Svoji funkci ale neplní, pokud tam člověku nebude dobře. To je hledisko, které všechno koriguje.“ Podle Ivany Buttry je nejdůležitější vlastností zahrady, aby byla přátelská. „Když k někomu přijdeme, je nám u něj příjemně a dobře se cítíme, pak se k němu rádi vrátíme. Když bude taková i zahrada, rádi ji znovu navštívíme. Určitě by neměla být určena k tomu, aby na ní člověk dřel několik hodin denně.“

Jestli vás zajímá zahradní architektura, určitě si poslechněte rozhovor Stanislavy Lekešové s Ivanou Buttry (viz "Přehrajte si celý příspěvek").

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?