Práskač. Z jeho hospody se šlo rovnou do koncentráku
Bývalý legionář za protektorátu ochotně pomáhal s odhalováním odbojářů. Jako hostinský z Horní Cerekve na Pelhřimovsku udával i naprosto nevinné a nevědoucí. Jeho synovec, který mu pomáhal, se po válce nejspíše stal špionem SSSR.
Za 1. světové války vstoupil František Policar jako zajatec na ruské frontě do československých legií. Působil snad i jako politruk v Rudé armádě. Za protektorátu ale na svou bolševickou minulost zapomněl a stal se konfidentem gestapa s krycím jménem Kapitán. Udal kolem 230 lidí z okolí Jihlavy, Pelhřimova, Jindřichova Hradce a Havlíčkova Brodu. Na svědomí pak měl smrt více jak 50 z nich.
Ještě v prosinci 1944 ochotně asistoval gestapákům při pátrání po autorovi nápisu „Ať žije Stalin!“ na mostě v Cerekvi. Gestapo tehdy exemplárně zatklo 25 lidí. Tři z nich na Policarovu přímluvu sice propustili, tři náhradní jim už ale hostinský přivedl sám. Někteří z těchto náhodně zatčených nebožáků se konce války nedožili.
Obchodník Jan Pechar vyprávěl v Policarově hospodě o náletu na Škodovy závody. Podle Policara prý popisoval, jak Němci stříleli do prchajících dělníků. Gestapáci pak Pecharovi uřízli kus prstu a poškodili páteř. Po devíti měsících vězení zhubl o 44 kg.
Past na odbojáře
Ne náhodou mu gestapáci tolik věřili. O pár měsíců dříve se totiž osvědčil. Na příkaz nacistů zorganizoval falešnou povstaleckou buňku: v lese si vybudoval zemljanku, ve které se (coby kapitán československé armády) sešel s opravdovým partyzánem Františkem Krejčím z Pelhřimova. Krejčí mu uvěřil.
Na příští schůzku přivedl další dva odbojáře. Další schůzku už ale Krejčí zrušil. Že prý mají ve skupině práskače. Že to je Policar, neuvěřil do poslední chvíle. Gestapo už ale znalo vedení partyzánské skupiny. A nakonec si přišli i pro řadové členy. Celkem 180 lidí.
Zařídil mu provaz
Některé zastřelili hned, jiné po krutém mučení. Další zahynuli v koncentráku. Dva Krejčího kolegové z osudné schůzky nepřežili. On sám se po válce stal klíčovým svědkem mimořádného lidového soudu. Ten začal 29. listopadu roku 1945 v Táboře.
Odsouzen k trestu smrti byl František Policar hned druhý den. Rozsudek byl vykonán ve 21.00 na nádvoří táborského soudu. Za rok a půl byli popraveni i dva gestapáci, se kterými při honu na partyzány spolupracoval: Franz Drewo a Karl Kirschner.
V bezpečí na Východě
Naopak další Policarův pomahač, jeho synovec Bohumil Bušta, byl k smrti odsouzen pouze v nepřítomnosti. Je důvodné podezření, že utekl na východ a stal se spolupracovníkem sovětské NKVD.
Související
-
Vězení pro krále braku. Svérázný případ, který v historii českého zločinu nemá obdoby
Grafoman, který se podepisoval Göring. Udavač, který přiměl pražské úřady přejmenovat ulici po Karlu Mayovi. A po válce svou kolaboraci obhajoval plýtváním říšského papíru.
-
Guláš z Nepomuku. Obyčejný kšeft s mršinami nebo sabotáž proti Říši?
Jak Češi za války podváděli Němce. A nejenom je. A jak těžké pro české četníky bylo zachovat povinnost i tvář.
-
Kdo je bez viny? Jak se za protektorátu kšeftovalo s ojetinami a udávalo
Jak se za protektorátu kšeftovalo s ojetinami a udávalo? Případ, ve kterém svědci nesli stejný podíl viny jako proviněný. A kde vina byla prokázána, ale nepotrestána.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
