Pořád čekáme, že věneček bude stát 12 korun. A pak se divíme, že nám nechutná, stěžuje si respektovaná cukrářka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy zákusky

V gastronomii jsme už prý svět dohnali. „Pořád nám ale chybí cukrařina, čokoláda a zmrzlina,“ myslí si Iveta Fabešová. Kuchyň se učila spolu s Romanem Vaňkem.

„Sladkosti jsou skvělé. Pokud se nešidí. Jako se to ve většině cukráren děje,“ mračí se Iveta Fabešová. Podle ní se toho od 90. let moc nezměnilo. Přitom ona by chtěla, aby člověk do cukrárny chodil za zážitkem.

Jako v 90. letech

Česká cukrárna

„Ale tam si sednete na plastovou židli a budete se dívat na plastovou kytku a otrávenou paní. A ten dortík si pak odnesete v papíru. To není úplně hezké.“ Bohužel se nezměnila ani ochota konzumentů sáhnout pro kvalitu hlouběji do peněženky.

„Pořád čekáme, že věneček bude stát 12 korun a divíme se, že nechutná tak, jak by měl.“ Tomu se přizpůsobují cukráři, kteří vyrábí z polotovarů. „Já českým cukrárnám říkám kyblíkárny. Provozovatelé si myslí, že je to levnější a rychlejší.“ Podle ní by se čeští cukráři měli vydat vstříc kvalitě. Stejně jako zákazníci.

Francouzská a japonská inspirace

Iveta Fabešová

Sama ráda obchází francouzské cukrárny a hledá nové recepty. „Mají úctu k surovinám a tu gastronomii nešidí. Přitom mají stejné suroviny, jako my.“ Ale i francouzskou cukrařinu teď válcují Japonci. „Svým minimalismem. Dortíky jsou malé a strohé. To je u nich teď trend.“

Fabešová taky říká, že její profese je spojená jen s hezkými událostmi, jako jsou svatby nebo narozeniny. „A u dětí vidíte rozzářené oči, když přijdou do cukrárny.“ Přesto připouští, že zvedat těžké plechy nebo pytle s moukou je svým způsobem posilovna. „Na konci dne jsem fyzicky unavená, ale moje psychika plesá radostí.“