Pořád čekáme, že věneček bude stát 12 korun. A pak se divíme, že nám nechutná, stěžuje si respektovaná cukrářka

„Sladkosti jsou skvělé. Pokud se nešidí. Jako se to ve většině cukráren děje,“ mračí se Iveta Fabešová. Podle ní se toho od 90. let moc nezměnilo. Přitom ona by chtěla, aby člověk do cukrárny chodil za zážitkem.

Jako v 90. letech

Logo|foto:Český rozhlas

„Ale tam si sednete na plastovou židli a budete se dívat na plastovou kytku a otrávenou paní. A ten dortík si pak odnesete v papíru. To není úplně hezké.“ Bohužel se nezměnila ani ochota konzumentů sáhnout pro kvalitu hlouběji do peněženky.

„Pořád čekáme, že věneček bude stát 12 korun a divíme se, že nechutná tak, jak by měl.“ Tomu se přizpůsobují cukráři, kteří vyrábí z polotovarů. „Já českým cukrárnám říkám kyblíkárny. Provozovatelé si myslí, že je to levnější a rychlejší.“ Podle ní by se čeští cukráři měli vydat vstříc kvalitě. Stejně jako zákazníci.

Francouzská a japonská inspirace

Iveta Fabešová má na zápěstí jizvu od karamelu, kterou si „vyrobila“ už jako malá. „Tam to začalo a bylo to znamení.“ Dnes tvrdí, že má sladký život. Provozuje cukrárny, píše kuchařky, sbírá formy na koláče|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

Sama ráda obchází francouzské cukrárny a hledá nové recepty. „Mají úctu k surovinám a tu gastronomii nešidí. Přitom mají stejné suroviny, jako my.“ Ale i francouzskou cukrařinu teď válcují Japonci. „Svým minimalismem. Dortíky jsou malé a strohé. To je u nich teď trend.“

Fabešová taky říká, že její profese je spojená jen s hezkými událostmi, jako jsou svatby nebo narozeniny. „A u dětí vidíte rozzářené oči, když přijdou do cukrárny.“ Přesto připouští, že zvedat těžké plechy nebo pytle s moukou je svým způsobem posilovna. „Na konci dne jsem fyzicky unavená, ale moje psychika plesá radostí.“