Pohár Ligy mistrů je jen kus plechu. Ale jeho zisk se nedá popsat, přiznává Vladimír Šmicer
Kontrolní otázka: kdo se společně s Milanem Barošem stal v roce 2005 prvním českým vítězem prestižní Ligy mistrů? Jestli jste odpověděli správně, čtěte dál.
Oba chtěli být první z Čechů, kdo zvedne nad hlavu tuto trofej. „Byla to euforie. Narodily se mi děti, ale tohle bylo něco zvláštního. O tohle člověk bojuje celý život. Vím, že je to jen kus plechu, ale to se nedá popsat,“ vzpomíná na historickou chvíli Vladimír Šmicer.
„Potom nás následoval Marek Jankulovski z AC Milán v roce 2007 a nakonec to byl Petr Čech. Já doufám, že těch kluků bude přibývat a že dáme dohromady alespoň jedenáctku. Ale zatím to moc nevypadá.“
Velký start
S profesionálním fotbalem začínal v roce 1992 v pražské Slávii. O čtyři roky později přišlo Euro, které bylo pro Vladimíra Šmicera nezapomenutelným momentem.
„Hráli jsme finále Mistrovství Evropy a to je pro každého fotbalistu jeden z vrcholů kariéry. Výborně se to tam sešlo. Ten tým fungoval dobře. Pro nás jako mladší generaci to byl velký start.“ Jak vzpomíná, fanoušci si to užívali a atmosféra byla úžasná.
Splněný sen
Po tomto úspěchu podepsal smlouvu do francouzského klubu RC Lens a tři roky nato do Liverpoolu. „Ve Francii jsem potkal báječné lidi. Byl jsem tam tři roky, a když jsem odcházel, bylo mi smutno.“ Ale šel, protože Liverpool pro něj prý byl splněným snem.
„Je to světový tým, i když poslední dobou nemá takové výsledky. Historicky patří k nejlepším na světě a pro mě to byla čest za něj hrát.“ Udělal si tam dobré jméno a dodnes tam chodí hrát za „staré pány“.
Slávie se dědí
V posledních letech se Vladimír Šmicer vydal na dráhu reprezentačního manažera. Stal se členem představenstva Slávie. „Scházíme se a kontrolujeme dění. Jsem členem sportovní rady. Snažíme se Slávii posouvat dopředu na nějakou úroveň.“
Jeho syn, kterému je teď 12 let už taky hraje za Slávii. „S tím jménem je to těžký. Musí se s tím poprat sám.“ On sám začínal ve Verneřicích u Děčína. Trénoval ho děda. „Dres s číslem 8 mi byl tak velký, že když jsem si ho zastrčil do trenek, koukala jen 0. Děda se o mě bál, tak mě dal na křídlo. Zůstal jsem tam vlastně celou kariéru.“
Dva góly na úvod
Pak ho přetáhli do Děčína, ale do Slávie šel sám. Debutoval v 19 letech a na svůj první zápas si dobře pamatuje. „Bylo to na Strahově proti Bohemce a dal jsem dva góly.“
Na které hráče a zápasy rád vzpomíná? Jak hodnotí fanoušky v různých koutech světa? Na co se těší? Více uslyšíte v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
