Podle Zuzany Maléřové jsou slova jako šípy, které zůstávají v srdcích

Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě a jednoduše. Hned po prvních větách ale poznáte její moudrost a talent. Právě vyšla její nová kniha „Příběhy z tribuny“.

Slovo není nikdy zapomenuto

Slovo není nikdy zapomenuto. Může být odpuštěno, ovšem představuje pomyslné šípy, které občas zůstávají v našich srdcích. Spisovatelka Zuzana Maléřová proto se slovem zachází opatrně a ráda sbírá jisté drobky spadlé pod stůl, které prý mnohdy dovedou změnit naše životy: „ Když se pohybujete v citové oblasti lidského bytí, tak neznáte hranu. Pro mě to je hodně práce s jazykem a když popisuji nějaký život, beru to jako síto, na které ho položím a sleduji, co všechno se zachytí. Většinou těch důležitých věcí nebývá příliš.“

Ve všem co děláme je důležitá duše

Schopnost vládnout jazykem v sobě nalezla již v dětství. Celé dospívání ovšem byla přesvědčena, že bude pracovat se zvířaty, ovšem z přesvědčení sešlo, a to díky intervenci otce. Ten ji prý vzal na jatka a ukázal odvrácenou stranu vysněného povolání: „Už jako malá jsem si uvědomovala, jak důležitá je duše ve všem co děláme. Fascinovalo mě, proč jedny nohy dovedou vytvořit zázrak a dát gól a jiné, přesto téměř shodné, to nedovedou." Celoživotním tématem je pro spisovatelku Z. Maléřovou prý fotbal a na druhé straně kulturní fenomén: „Víte, já jsem se narodila do lásky k fotbalu. Vyrostla jsem v rodině, kde na utkání nebylo nahlíženo pouze jako na sport, ale jako na cestu, která obnáší určité hledání hodnot a velké odříkání." Právě sport ji prý naučil, že nikdy nevíme, jestli prohra je skutečně prohrou, anebo jestli nás povznese a nabídne něco nového a důležitého.