Podle Milana Cieslara je důležité jít za divákem se srdcem na dlani

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milan Cieslar

Hodinka před úterním (28. února) polednem patřila magazínu "Je jaká je" a režisérovi Milanu Cieslarovi.

Milan Cieslar je úspěšným filmovým a televizním režisérem. Podepsán je pod snímky jako Krev zmizelého, Der Lebensborn – Pramen života a Duše jako kaviár. Z televizních děl připomeňme třeba pohádku Jabloňová panna, Markétin zvěřinec či To horké léto v Marienbadu.

Film se srdcem
Jeho novým snímkem je komedie Láska je láska, ve které se mladá nevidomá dívka zamiluje do mladého Roma, zatímco dědeček do své bývalé spolužačky. „Mám velkou radost, že film slaví úspěch u diváků, kteří si jej našli. Těší mě, když jdu po ulici a někdo říká svému známému, že to je fajn film. Myslím si, že popularitu si získal proto, že má tzv. srdíčko a poselství. Divák pozná, kdy k němu tvůrci jdou se srdcem na dlani. Je to upřímný film, který jsme točili bez nějakého komerčního očekávání.“

Láska je láska. A proč?
Základem diváckého úspěchu je bezesporu dobrý scénář. „Jeho autor Martin Horský mě oslovil přes e-mail a tak začal náš dialog. Přesto, že podobných mailů dostávám hodně, scénář mě zaujal tím, že mě nutil číst dál a dál. Poznal jsem, že reflektuje své osobní zážitky a tím je autentický.“ Je udivující, že mladý scénárista dokázal postihnout myšlení starších generací. Jak poznamenal Milan Cieslar, nutně musel čerpat ze svého okolí. Název filmu Láska je láska evokuje píseň Lucie Bílé a v jedné scéně také zazní. Návrh vzešel také od scénáristy Martina Horského a Milan Cieslar s tímto nápadem souhlasil, protože „o lásce vlastně celý film je“.

Z filmu Láska je láska: Eliška Balzerová a Petr Nárožný

Hledání jehly v kupce sena
Jak se hledají mladí představitelé, schopní stoupnout si mezi takové herecké hvězdy, jako např. Eliška Balzerová, Simona Stašová či Ondřej Vetchý? „Člověk musí navštěvovat divadla a být v kontaktu s kulturní scénou. Je to ale těžké. Objevit talent je vzrušující, ale je to skutečný rébus.“ Za takový objev by se dala považovat představitelka slepé dívky Aneta Krejčíková. „Často se mne ptají, zda je skutečně nevidomá. Protože není, je to poklona jejímu herectví. Připravovala se na roli asi tři měsíce. Chodila s vodícím psem a my se jí všemožně snažili zprostředkovat chování nevidomých.“
U mladých začínajících herců prý bývá nejlepší první klapka (i když to není pravidlem). „Smůla je v tom, že první klapku obvykle zkazí někdo ze štábu, protože se zjistí, že je např. špatně nasvíceno. Fenomén první klapky by vydal na samostatnou vědeckou práci,“ řekl Milan Cieslar s tím, že záhadně nakonec pátá či osmá bývá ta nejlepší. Když zklamou, má chuť to tzv. zabalit.

Jaký byl Vladimír Dlouhý
Milan Cieslar vzpomínal na televizní film Sněžná noc, ve které hrál Vladimír Dlouhý (nedávno nás navždy opustil). „Byl to charismatický herec. Shodou okolností jsme spolu hodně točili v zimě (např. i Krev zmizelého). Byl posedlý dokonalostí a zapomínal na fyzické utrpení. Všichni se klepali zimou a on přes sebe málem nenechal ani přehodit deku.“ Autorem scénáře byl Vladimír Körner, stejně jako v případě snímků Pramen života a Krev zmizelého. „Doufám, že nás teď Vladimír slyší a pracuje přitom na novém scénáři. Mělo by se jednat o historickou detektivku, takže by to mohlo být velmi zajímavé. Už se těším na další spolupráci,“ uzavřel Milan Cieslar.

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Marií Retkovou.