Podle lékařky Terezie Pelikánové se dá polovině onemocnění cukrovkou předejít
V čtvrtek po 11:00 hodině přišla k moderátorce Marii Retkové na návštěvu odbornice na dibates mellitus (cukrovku) Terezie Pelikánová.
Děsíte se konce světa? A co kdybychom vás upozornili na to, že jsou nebezpečí mnohem hmatatelnější, která nás ohrožují každý den, mnohdy aniž bychom o tom vůbec věděli? Jedno takové riziko pro nás představují rozmanité civilizační choroby, mezi které řadíme i diabetes mellitus, tedy cukrovku. Podle statistik počet pacientů stále stoupá a poslední údaje hovoří o 200 000 nemocných u nás, kteří o své diagnóze mnohdy vůbec nevědí. Jak cukrovce předejít a jak s ní bojovat? To jsou otázky, které nám pomohla zodpovědět odbornice na slovo vzatá Terezie Pelikánová, přednostka Centra diabetologie IKEM a předsedkyně České diabetologické společnosti.
Opravdu jste si jistí, že nemáte diabetes?
Bohužel, ne vždy je nám souzeno pevné zdraví. Podle T. Pelikánové je to v případě cukrovky dáno z 50% našimi geny zděděnými po rodičích. Ovšem druhou část cukrovkářů tvoři pacienti, kteří mohou nemoci předejít, anebo ji zcela zabránit: „Prvním a zásadním faktorem je obezita a špatné stravování. Druhým, neméně závažným, je nedostatek pohybu. Právě náš životní styl vede často k propuknutí nemoci.“ Problémem cukrovky druhého typu, tedy té nejrozšířenější formy, je absence průvodních příznaků. V učebnicích se prý uvádí zvýšená žíznivost, vysoký krevní tlak nebo časté močení, ale to mohou způsobovat i jiné zdravotní problémy. Zásadní jsou tedy pravidelné kontroly u praktického lékaře, a to alespoň jednou za dva roky a jednou za rok u rizikových jedinců, v jejichž rodině se diabetes vyskytuje.
Jsme celosvětově „přeslazení“
Jak je to ve světě s cukrovkou a jak si v přímém srovnání stojíme my? „Jsme na tom úplně stejně jako kdekoliv jinde v rozvojovém světě. V současnosti se hovoří o epidemii a mohlo by se zdát, že počty pacientů už nemají kam stoupat, ovšem stále jich přibývá.“ Bohužel, toto zákeřné onemocnění se čím dál tím častěji projevuje i u dětí. Faktorů v tomto případě může být více, naštěstí u mladých pacientů nemusí cukrovka vždy automaticky znamenat inzulín a jeho injekční aplikaci. V každém případě ale platí, že pokud jednou onemocníme cukrovkou, už se ji nikdy nezbavíme.
Nejhorší na celé chorobě prý ani není samotná aplikace inzulínu, ale neustálé měření hladiny cukru v těle, ke kterému by mělo docházet alespoň čtyřikrát denně: „Nemocní musí nějakým způsobem získat krevní vzorek, aby si mohli změřit počet glykémií, a to jsou pro ně asi ty nejvíce obtěžující okamžiky.“ Měření se nejčastěji provádí bodnutím do prstu nebo předloktí. Mladí lidé prý svůj stav většinou přijmou s klidem, ale pro rodiče to bývá často komplikace, které se musí podřídit celá domácnost. A to je pochopitelně těžké.
Více si poslechněte na v záznamu rozhovoru na začátku článku…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
