Podle Jiřího Kotalíka by svoboda uměleckého projevu měla být samozřejmá

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Kotalík

Pondělním (27. února) hostem Dvojky ČRo a magazínu „Je jaká je“ byl znalec moderní architektury i dějin umění Jiří Tomáš Kotalík.

„Za toho Tomáše může dědeček, který mě šel pokřtít do kostela sv. Tomáše v Praze,“ vysvětlil rektor Akademie výtvarných umění v Praze a člen různých organizací, nadací a sdružení, které se zabývají architektonickými památkami a jejich ochranou. „Asanace jednoho z domů na Václavském náměstí je špatný krok. Je důležité, aby se památkám dostalo péče, kterou potřebují pro to, aby byly uchovány dalším generacím.“ Význam některých památek si prý uvědomíme teprve ve chvíli, kdy nenávratně zmizí. „Základní problém spočívá v tom, že v současnosti neplatí žádná jasná pravidla. Ochrana památek je vlastně volným bojem bez pravidel. Válčí spolu hlavně developeři a ochránci.“

Umělec Roman Týc chtěl provokovat
Jiří Tomáš Kotalík nesouhlasí ani s trestem pro Romana Týce, mladého umělce, který vyměnil „panáčky“ na semaforech na některých pražských křižovatkách. To, že musel nastoupit do vězení je podle něj trapné. „Role umění spočívá také v tom, že má lidi vybudit z lhostejnosti a provokovat. Týc je umělec, který si tuto cestu zvolil. Dopravu neohrozil a žádnou škodu nezpůsobil, takže verdikt měsíc vězení tzv. natvrdo mi připadá neadekvátní a nepochopitelný. Umělci se snaží o publicitu a on toho dosáhl. Žijeme v podmínkách, kdy by svoboda projevu měla být samozřejmá, pokud respektuje hranice zákona. Já bych volil podmínku. Jít do vězení za výtvarný počin v okamžiku, kdy se nepostihují jiné přečiny proti zákonu a etice je, opakuji, trapné.“

Skvělý strýček Jiří Brdečka
Narodil se do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka, který tehdy patřil k největším českým znalcům výtvarného umění. „Tatínek uměním žil. Vyrůstal jsem mezi obrazy a knihami, ale on mě dlouho nechal žít bezstarostným klukovským životem, kdy jsem chtěl být chemikem nebo stavitelem lodí. V 16letech mě ale vzal do Paříže. Pro mě to byl takový zážitek, že o mé budoucí profesi bylo rozhodnuto.“ Kromě toho, vyrůstal na Malé Straně a to se na něm také „podepsalo“. „Na základní škole jsem nosil svačinu poštovnímu koni. Když jsme s kamarády pomohli s roznáškou, svezl nás pošťák na voze. Všechno se provalilo v okamžiku, kdy se maminka šla učitelů zeptat, proč jsem každý den po škole.“ Jako chlapec miloval svého strýce, kreslíře, ilustrátora a filmového režiséra Jiřího Brdečku. „Byl to můj oblíbený strýček, v určitém období dokonce populárnější než tatínek, který byl neustále v trapu. Zásoboval mě nápady, inspirací a knihami. Mít v rodině takového strýčka je pro kluka úžasné.“ Kromě toho, bratrancem Jiřího Tomáše Kotalíka je olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Stará Praha měla neopakovatelné kouzlo
Jiří Tomáš Kotalík se naučil plavat ve Vltavě a v historické Praze měl spoustu kamarádů a spolužáků. „Kdysi se tam žilo normálně, byly tam potraviny, drogerie, železářství a spousta dalších krámků. Ale mnoho se změnilo. V obchodech se suvenýry se nenajíte. To vedlo k určitému ochromení staré Prahy, která se stala skanzenem pro turisty. Byla sice oprýskaná, ale měla svoje kouzlo.“ Často mu bývá líto, že zahraniční turisté nemohou poznat právě tuto tvář našeho hlavního města, protože autenticita atmosféry je, podle něj, nesmírně důležitá. „Duch města byl tehdy silnější, lidé se znali, navzájem se zdravili, a to včetně policistů.“

Nově otevřená Malostranská beseda

Naše barokní památky jsou „výživné“
V Brně pak studoval dějiny umění na Masarykově univerzitě (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně). Jeho učitel tehdy v jednom svém článku napsal, že „to byl barok, který trvale spojil obyvatele této země s přírodou“. To je věta, kterou je potřeba tesat do mramoru. Jak říká, kouzelných, v krajině zasazených drobnůstek, máme spoustu. Pozval by posluchače např. do Dobré Vody u Nových Hradů či do poutního kostela Nejsvětější Trojice nedaleko Trhových Svinů. „Ta místa jsou kouzelná a já si troufám tvrdit, že mají české specifikum, které spočívá v jejich pudovém souzvuku s přírodou. To jim dodává na sličnosti a vidět něco takového je pro mě velmi výživná duchovní potrava,“ řekl Jiří Tomáš Kotalík.

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou.