Podle Heleny Fejkové je česká street móda vtipná a kreativní. „Móda má být zábava“
Oblékání a navrhování ji baví. O látkách se jí prý dokonce zdá. Má ráda uliční módu, která ji inspiruje. Dokonce i ta, která je k vidění nejen na zahraničních, ale i na českých ulicích.
„Pozor! Hodně se to zlepšuje. My máme pořád mindrák a ptáme se, co je to ta česká móda. Samozřejmě je to zahlcené značkami, ale mladí vnímají, co se děje ve světě a street móda mladistvých mě baví. Když jedu v tramvaji, vidím, jak si kombinují věci. Jsou to takové ty mixy, které se k sobě zdánlivě nehodí, ale jsou vtipné a je vidět, že kreativita v nich je. Je to zábava a móda má být zábava.“
Černá pořád vede
Na co myslí módní návrhářka Helena Fejková, když se ráno ona sama postaví před skříň? „Pragmatický člověk si chystá oblečení večer. Já jsem spontánní,“ vysvětluje a dodává, že oblečení se u ní odvíjí od ranní nálady. Nezávisle na tom má obzvlášť v oblibě bílou a černou. „Černou mám ráda, protože se v ní skrývám. Jsem ráda v ulitě, i když jsem veselý člověk.“ Kromě toho, černá zeštíhluje. „Možná, že kdybych byla spokojenější se svoji váhou, nosila bych víc barvy,“ přiznává.
S úklidem skříně a vyhazováním obnošených věcí je to u ní složité. „Mám ráda tzv. jetý věci. Tj. takové, které by už byly na vyhození. Teprve pak je začnu mít ráda. Patinu dokonce sama na svém oblečení uměle vytvářím sepíráním a všelijakým devastováním. V takové té ležérní siluetě to ráda používám.“
Móda i doba jsou zmatené
Na přehlídkách jsou k vidění modely, nad kterými občas zůstává rozum stát a člověk se sám sebe ptá, jestli by v tom vyšel z domu. Podle Heleny Fejkové by každý kousek z přehlídky měl být nositelný. „Jsem praktik a i extravagantní modely by měly být nositelné.“
Současný trend je divoký a často vypadá až zmateně. „Je to odraz současné zmatené doby,“ konstatuje výtvarnice, která by teď nejraději „oblékla“ pohádku. „Mám úzkost ze současného dění. Negace, které se hromadí ze všech stran, mi ubírají energii. Nejsem splachovací. Dotýká se mě to. Proto bych si ráda udělala tu pohádku, protože jsou vždycky s dobrým koncem.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.