Petr Vichnar definitivně končí s hokejem: „Myslím, že končit v pravý čas je do jisté míry umění“

5. červen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Vichnar

Komentoval olympijské hry a bezpočet přenosů v krasobruslení, v alpském lyžování a v dalších 34 sportech. Pro televizní diváky je jeho hlas spojený hlavně s hokejem. Po letošním MS se ale rozhodl v hokejové redakci skončit.

„Pořád to platí a asi to nezměním,“ říká Petr Vichnar. „Byl to postupný proces. S komentováním jsem skončil už v roce 2005 ve Vídni, kde jsme se stali mistry světa. Ale zůstal jsem u komentování hokejových studií, abych zůstal v kontaktu s tímhle krásným sportem, který mě provází celou moji novinářskou dráhu. Myslím, že končit v pravý čas je do jisté míry umění.“

První krůčky s fleretem

Měl v plánu být učitelem. Těsně před koncem studia ale dostal nabídku do televize a bylo rozhodnuto. Jak říká, práce ho chytila a po promoci byl přijat.

„První rok jsem prošel klopýtavě a trvalo mi, než jsem se uchytil. V úvodu mi nedali nic, s tím, že: Mladej, ukaž se!“ Občas ho pustili ke komentování nějakého okrajového sportu. „První přenos jsem komentoval šerm fleretem a nevěděl o tom lautr nic.“

Líbil se Mikyskovi

Petr Vichnar

Když Petr Vichnar začínal, poslouchal ho Karel Mikyska a líbilo se mu to. „Vybral si mě jako svého nástupce, a když mi to řekl, tak jsem se zhrozil. Nahradit Mikysku nešlo, ale byla to nabídka, která se nedala odmítnout.“

Karel Mikyska byl v krasobruslení komentátorským guru. Vyznal se ve skocích. „Tam je to složité, otočky se špatně počítají.“ I proto si na začátku zval na komentátorské stanoviště odborníka, bývalého krasobruslaře.

Petr Vichnar přiznává, že ze začátku neměl ke krasobruslení moc vřelý vztah. „Časem se to vybudovalo. Je to těžký sport. Fyzicky i pohybově. Musíte být v souladu s hudbou. Krasobruslaři jsou prvotřídní atleti esteticky připravení. Smekám před nimi.“

Jak se proměnilo komentování?

Karel Mikyska, Vít Holubec a Štěpán Škorpil. Od nich se Petr Vichnar učil. „Všichni byli rozhlasáci, ale uvědomili si, že v televizi to nesmí být rozhlasový komentář. Že jde o to být průvodcem a nějak to dění glosovat. Byla to škola střídmosti a byl téměř smrtelný hřích prokecat se do gólu.“

Dnes je komentář upovídanější. „Je to trochu generační záležitost. Mladí mají radši, když je to vzrušivější. Navíc jsou teorie, že nikdo nesleduje televizi kontinuálně a komentátor má diváka upozornit na zajímavou situaci.“

Proč mu pestrost sportů, které komentoval, pomáhala? Fungovala cenzura při zápasech se sovětskými hokejisty?

autoři: eh , Stáňa Lekešová
Spustit audio