Petr Pithart je vděčný za politickou pauzu, která mu vrátila orientaci

Návštěva ve studiu Dvojky nebyla náhodná. Petr Pithart, bývalý předseda vlády ČR (v únoru až červnu 1990 zároveň místopředseda vlády ČSFR), dlouholetý předseda Senátu Parlamentu ČR a jeho současný místopředseda slaví právě 2. ledna své 71. narozeniny a my jsme mu prostřednictvím moderátorky Daniely Brůhové blahopřáli. Petr Pithart byl potěšen, i když to podle něj není „oslavitelné“ číslo.

Politická pauza má své humorné stránky
Petr Pithart vstoupil do politiky v roce 1989, kdy se angažoval v Občanském fóru. Mezi 1990–92 byl předsedou vlády a po prohraných volbách opustil na přechodnou dobu politiku. „Jeden den jsem byl ve vysoké státní funkci a druhý den jsem chodil po ulicích.“ Lidé prý reagovali různě: popuzeně i rozpačitě. Ptali se, kde má vládní auto a bodyguardy. „Nejkomičtější situace nastala, když jsem byl u rodičů v Unhošti a šel do samoobsluhy vrátit lahve. Starší pán mi nabídl, že má před obchodem mopeda a odveze mě, kam budu chtít. Jsem ale za tuto zkušenost vděčný. Moc jsem to potřeboval. Ztrácel jsem orientaci. Ve druhé části kariéry už se snažím stát nohama na zemi. Vím, co si lidi myslí, i to, co si myslí o politicích.“

Po boku politika se špatně píše
Drahomíra Pithartová je autorkou knihy „Malá cvičení v bezohlednosti“. O čem vypráví? „Je to záznam z předrevoluční doby o tom, jak žila a pracovala manželka disidenta. Má to autobiografické prvky.“ Literatura je pro ni radostí, potěšením a kusem života. „Vyšla mi zatím jen jedna kniha, ale v duchu píšu pořád. Ráda bych se beletrii věnovala více, ale manželova kariéra je velkou brzdou.“ Pro Drahomíru Pithartovou se ale blýská na lepší časy, protože Petr Pithart se letos chystá v politice skončit. Jak řekl, byl v ní prý dost dlouho na to, aby to uspokojilo jeho veškeré ambice.

Češi se neradi ohlížejí do minulosti
Petr Pithart je známým kritikem poválečného odsunu Němců z bývalého Československa. Za znalce česko-německých vztahů se nepovažuje, i když otázky vzájemného soužití mezi oběma národy jsou dlouho středem jeho zájmu. Nejen proto, že jeho manželka žila v mládí v Sudetech. Podle jeho názoru prošly česko-německé vztahy „třeskutým“ vývojem a za klíčové považuje období mezi roky 1935-39. „Německá populace se tehdy přiklonila ke Konradu Henleinovi, ale v Sudetech žilo také hodně křesťanů a těch, kteří nesouhlasili. A my se jich nezastali. Nebránili jsme je.“ Čeští občané si měli uvědomit, že je něco špatně a pochopit, že Němci jsou různí. „My ale máme sklon házet je všechny do jednoho pytle. Je v nás velká neochota rozlišovat. Po válce mohla být nechuť ke všemu německému pochopitelná, ale už to trvá příliš dlouho. Jsme neochotni se vracet do minulosti a korigovat své postoje. Asi se nechceme dívat zpátky, protože to trápí naše svědomí.“

Film Odcházení byl tak trochu aktem pomsty
Protože se Petr Pithart znal s Václavem Havlem, nemohlo nedojít na vzpomínky na tuto osobnost. „Byl v politice moc dlouho, i když utíkal, jak se jen dalo, ze světa oficiality. Ono to ale nejde. I když utečete ochrance a jdete do hospůdky, nemůžete z ní mít to, co každodenní štamgast. Ale odmítl vzdát se úplně všeho a psal si své projevy sám, tj. nevzdal se svého umění vládnout slovem.“ Na Havlův film „Odcházení“ nahlíží Petr Pithart jinak, než ostatní diváci. „On tam ze sebe dostal všechno, co stále viděl kolem sebe: zástupy kariéristů, pokrytců a licoměrníků. V době své funkce musel zachovat dekorum. Touto hrou jako by se odreagoval a trochu pomstil svému okolí. Ne všichni tomu snímku porozuměli a dávali mu jiné významy.“ Došlo i na průběh pohřbu, který byl, podle Drahomíry Pithartové, důstojný. „Ale doba smutku se mi zdála příliš dlouhá. Kromě toho, Václav Havel nebyl věřící katolík, takže samotný pohřeb měl být více občanský.“

Názory na politiku
A jaký je názor manželů Pithartových na svět politiky? Podle Petra Pitharta se politici chybně domnívají, že i občané se tak podrobně a umanutě věnují politice. „Když pak s lidmi začnete mluvit, zjistíte, že mají úplně jiné starosti a co hůře, že jim ty starosti přidělávají samotní politici.“ Podle Drahomíry Pithartové je politika arénou, kde se neustále soutěží. „Politici jsou pořád ve střehu a spoustu času tráví sledováním svých rivalů. To je věc, která je nutně v negativním smyslu poznamenává. Neuvědomují si, že v životě jsou pestřejší a zajímavější věci.“

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou.