Pavel Haas Quartet: "Ceny a úspěchy nás těší, ale nechceme nosit nosy nahoře"
Hodinku před pátečním polednem (14. října) jsme přivítali hned dva hosty: Petera Jarůška a Veroniku Jarůškovou, manželský pár, který je pravou polovinou souboru Pavel Haas Quartet. Hostitelkou jim na Dvojce ČRo byla Stanislava Lekešová.
Pavel Haas Quartet je česko-slovenské smyčcové kvarteto, které nese jméno skladatele Pavla Haase (1899-1944). Patřil k nejvýraznějším Janáčkovým žákům a zahynul v Osvětimi v roce 1944. „Pavel Haas byl bratrem Hugo Haase, což se dnes málo ví. Napsal tři smyčcové kvartety, které představují jeden z vrcholů jeho tvůrčí práce,“ uvedl violoncellista Peter Jarůšek. A proč se rozhodli právě jeho jméno použít pro název kvarteta? „Byla to vlastně náhoda. Potkali jsme jeho dceru, která dnes žije v Brně a normálně jsme se zeptali, zda můžeme nebo ne. Dala nám souhlas. Do té doby jsme byli tzv. noname muzikanti,“ říká houslistka Veronika Jarůšková. Nedílnou součástí Pavel Haas Quartetu jsou i další dva muzikanti, tedy houslistka Eva Karová a violista Pavel Nikl. „Přijetí skladeb Pavla Haase je vždy opravdu skvělé. Byl to na svou dobu neskutečný vizionář. Už tehdy používal ve svých kvartetech spojení jazzových prvků, moravského folkloru, židovských písničkových prvků. Je to tak geniálně moderní, že přidal i sadu bicích. Celé je to obrazotvorné. Představte si, že první část je nazvaná hory, další kočár, měsíc a já a poslední divoká noc. Je prostě stále moderní,“ řekla Veronika.
Minulý týden získalo kvarteto v Londýně cenu britského hudebního časopisu Gramophone, která je považována za "hudebního Oscara v oblasti vážné hudby", za nahrávku roku: smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Deska byla rovněž oceněna jako nejlepší komorní nahrávka. Cenu časopisu Gramophone za nejlepší komorní nahrávku získal již před čtyřmi lety za nahrávku Janáčkovy kompozice Listy důvěrné a druhého ze tří smyčcových kvartetů Pavla Haase. Toto pondělí 10. října také převzali Platinovou desku vydavatelství Supraphon za 20 000 prodaných nosičů. „Tyto úspěchy nás opravdu velmi těší. Dává nám to možnost hrát po celém světě. Tyto ceny jsou dílčí úspěchy. Nechceme je přeceňovat. Nechceme nosit nosy nahoře. Na druhou stranu je to určitě i zodpovědnost. Člověk totiž musí všem dokazovat, že na této úrovni není náhodou, ale že si ji zasloužil. Tu si pak musíme udržet,“ dodává Peter.
Jejich cesta k úspěchu rozhodně nebyla jednoduchá. V roce 2005, před jejich první velkou „hudební zkouškou“ v podobně hudebního festivalu Pražské jaro, cvičili celkem 10 měsíců. „Přípravě Pražského jara jsme tehdy dali opravdu všechno. Před festivalem jsme dokonce neměli žádný příjem a museli jsme si od kamarádů půjčit peníze na jídlo. Tak strašně jsme si přáli vyhrát, a to i kvůli finančnímu ohodnocení, které s výhrou souvisí. Vše jsme tehdy vsadili na jednu kartu. Bylo to hop nebo trop. A nakonec se to povedlo. Totéž se pak opakovalo v Itálii. Na základě prvních úspěchů se nám pak podařilo získat skvělou agenturu, která nás první rok zastupovala a zařídila asi 40 koncertů po celém světě,“ říkají slovenští manželé, kteří žijí v Praze již 16 let.
S úspěchem kvarteta úzce souvisí neustálé zdokonalování techniky. Hra na housle je podle V. Jarůškové pro lidské tělo nepřirozená. „Stále se musíme snažit uvolňovat svalstvo, které je hraním hodně namáhané a ztuhlé. Asi si málokdo uvědomuje, že když je v sále zima, tak je to o to více náročné i pro tělo houslistky.“ Hra na cello je podle P. Jarůška přirozenější. „Já se tak moc nekřivým a zatím mám i štěstí na to, že mě nebolí záda. Z tohoto pohledu bych rozhodně houslistou být nechtěl.“
Více informací najdete v záznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
