Paulína Tabery: Společnost nedůvěry? Dezinformacím věří nejvíce ti, kteří jsou odpojeni od systému

„Ve výzkumu jsme se zaměřili nejen na to, jakým způsobem přijímáme dezinformace, ale také na to, jaké je zastoupení hlubších konspiračních teorií, za nimiž stojí někdo, kdo lidmi manipuluje a kdo je řídí,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... socioložka Paulína Tabery.

Čtěte také

iROZHLAS

Týden Společnosti nedůvěry: kdo v Česku věří v konspirace? A k čemu vede nedůvěra v systém?

Ukázalo se, že to, zda bude, nebo nebude člověk věřit konspiračním a dezinformačním narativům, souvisí primárně s jeho nedůvěrou ve společenský systém. „Na základě toho, o čem dezinformační nebo konspirační weby píší, jsme tak vybrali dvacet výroků, které jsme předložili respondentům. Kromě covidu-19, očkování a proruských narativů tam byly i výroky týkající se americké politiky nebo třeba smrti lady Diany.“

Odpojeni od společnosti

Na základě toho, jak rozhodně nebo váhavě se lidé k výrokům vztahovali, bylo ustanoveno osm skupin příznivců či odpůrců konspirací a dezinformací. „Z analýzy vyplynulo, že se nevztahujeme zcela jednoduše ke všem konspiracím a dezinformacím, ale že skutečně vzniká přechodová škála od silných odpůrců k silným příznivcům, mezi nimiž jsou i lidé apatičtí, tedy lidé, pro které dezinformace nebo konspirace nejsou téma.“

Lidé nedůvěřují státu ani médiím

Postoj respondentů samozřejmě ovlivňuje celá řada faktorů, jako je vzdělání, informační gramotnost, ekonomická situace, důvěra v instituce nebo třeba míra úzkosti. „Faktor, který ale všechno toto přebil, byl vztah ke společenskému systému. Zjistili jsme, že nedůvěra ve stát a v média a takzvaná anomie, tedy odpojení od společnosti, tvoří nejsilnější propojení s tím, proč se někdo uchýlí k dezinformačním narativům a konspiracím,“ vysvětluje Tabery.

Podle ní proto vypnout dezinformační weby nestačí. „Myšlení a nedůvěru lidí tím rozhodně nevypnete. Tito lidé si najdou jiné informační zdroje. Navíc vypnutí dezinformačních webů jejich nedůvěru ještě prohloubí, protože stát, kterému nedůvěřují, proti nim najednou vystupuje silou pomocí cenzury.“

Jak obnovit důvěru?

Odpověď na to, jak obnovit důvěru ve stát a jeho instituce, je ale nesmírně složitá. Z časových řad totiž vyplývá, že se důvěra v jednotlivé složky státu mění. „Politickým institucím se u nás příliš nedůvěřuje, ale jsou mocenské instituce, armáda a policie, ale třeba i justice, které mají relativně velkou důvěru. Nebylo tomu ale tak vždy.“

Čtěte také

iROZHLAS

Lidé příliš nevěří politikům a médiím, důvěřují ale demokracii. ‚I to se může změnit,‘ varují výzkumníci

Zatímco důvěra v tyto instituce od 90. let pomalu, ale jistě stoupá, důvěra v média naopak setrvale klesá. Stejné je to i u důvěry v evropské instituce a u domácí politiky. „Zatímco v roce 2000 dosahovala prvotní důvěra v aktivního politika nad 60 nebo 70 %, dnes politici nedosahují ani 50 %. Výjimkou je nynější prezident.“

Podle socioložky je důležité si uvědomit, že za důvěrou stojí dvě věci. „Jednak je to důvěra v politický systém, ve kterém žijeme, a jednak je to zkušenost s jednotlivými institucemi. To, že občan má nedůvěru k instituci, tedy nutně neznamená nefunkčnost systému. Klíčové ale je, aby se výkon institucí vůči občanovi zlepšil,“ uzavírá Paulína Tabery.