Osvícená Blanka Matragi

Proslula jako dvorní návrhářka žen zámožných šejků. Ani zdaleka ale nejsou její oděvy určeny jen dámám z arabského světa. I ony jsou prý neobyčejně informované a chtivé všeho nového a kreativního. „Když jsem před 30 lety začínala v Libanonu, reagovalo se tam na módu mnohem spontánněji, rychleji a odvážněji. Ač je arabskou zemí, žije tam hodně etnik, 18 náboženství, mezi kterými vzniká jakási rivalita.“

Kvalita a dobrá práce, požadavky současných Češek

Co se týče České republiky, pohled na módu se tu prý, podle Blanky Matragi, výrazně posunul k lepšímu. „Lidé vědí, že se šaty mohou schovat do budoucnosti a vdávat se v nich pak může i dcera nebo vnučka.“ Současné Češky si tak kladou větší nároky na kvalitu oblečení a jsou ochotny zaplatit vyšší částku za dobře odvedenou práci.

Ve sportovním do opery? Žádný problém

V roce 1978 vyhrála návrh kolekce oděvů pro Letní olympijské hry v Moskvě. Před šesti měsíci se k významnému bodu své kariéry tak trochu vrátila. Došlo jí, že 30 let šije jen velkolepé róby, které ale končí ve společnosti nejmocnějších. Dostala proto nápad: „Uvědomila jsem si, že chci komunikovat s lidmi, kteří mi nejvíce píší, že by také chtěli na mou módu dosáhnout. Ruční malování jsem proto svěřila digitálnímu tisku. Bylo to osvícení, které je vždy v něčem důležité. Člověka to totiž někam posune.“ Své návrhy natiskla na různé druhy materiálu a vytvořila tak kombinovatelnou kolekci, jejímž krédem je nositelnost od fitness centra po divadlo či operu.

Na manželovi ji zaujaly kompoty a campari

Manžel Makram ji poprvé oslovil na tramvajové zastávce pod pražským Nuselským mostem. Registrovala ho ale už v jedné místní samoobluze. „Chodila jsem tam kupovat tašky lahvových piv pro zedníky, kteří mi pomáhali budovat první ateliér. On nakupoval kompoty a campari. Myslela jsem, že je to nějaký pan velvyslanec a říkala si: „jé exot a exotické zboží, no na to nemám.“ Ve skutečnosti ale dělal v Praze doktorát o protismykovosti vozovek v pouštních podmínkách. Vztah mladých lidí dost podporovala i matka Blanky Matragi. Ta s úsměvem vzpomíná: „Maminka byla z Makrama nadšená a hned ho pozvala na tradiční sklářský ples do Světlé nad Sázavou. Vyhrál tam veškerou tombolu. Nevím, jak to zařídili, ale tehdy si odvážel asi 30 broušených váz.“

Libanon, jak ho neznáme

Když v roce 1980 odjížděla do rodné země svého muže, rozhodně se nebála, že by byla prodána za velblouda: „V Libanonu totiž ani nejsou,“ konstatuje návrhářka a upozorňuje na skutečnost, že jsou místní lidé nesmírně kosmopolitní. „Všechny války jsou tam způsobeny zvenčí. Je to střed křižovatky mezi východem a západem. Libanon má úžasné stavby, historii. Sami Libanonci jsou nesmírně kreativní a rychlí obchodníci.“ Upozorňuje i na skutečnost, že zde takřka nejsou potřeba právníci: „Dohoda je tam průhlednější a pevnější. Lidé jsou z 90% věřící a báli by se jakéhokoliv podrazu. Jednak z náboženského hlediska, jednak proto, že tam čest, opravdovost a lidskost fungují stále ještě více.“