Optimistky Monika Absolonová a Ivana Chýlková s realistou Ivo Šmoldasem v jubilejní 100. Lenošce
Lenoška dospěla k stému dílu. A jelikož k němu dospívala plných dvanáct let, věru si dala načas.
Jiné, svižnější rozhlasové pořady se totiž k takto kulatému pořadovému číslu dobírají nesrovnatelně dřív, třeba už za pár letmých měsíců.
Podobným chvatem ovšem Lenoška uchvacovat nehodlá. Ostatně, jaké by to bylo posezení na nábytku, který pádí? To by jednoho čekal leda tak vyvstalý pot a následný pád. Lenoška by měla, a také vždy chtěla, skýtat cosi onačejšího – totiž nehnutě pevný podklad k ležérnímu spočinutí, a možno-li, humornému rozjímání, jakož i lenošnému žvanění a slastné, leč inspirativní nečinnosti.
Počáteční NE
Nápad pustit se do takto vypolstrovaného pořadu nepovstal z mé hlavy. Před oním tuctem let s ním na mě vyrukovala režisérka Markéta Košťáková. Po pravdě řečeno, mě tím nemálo vyděsila. Jednak mám o svých moderátorských schopnostech vyhraněné mínění a není to mínění právě lichotivé.
A jednak mi přišlo poněkud nepatřičné prolínat lenošení s čímsi, co v případě rozhlasového angažmá očividně zavánělo prací. Zprvu jsem se tedy vzpíral. Časem jsme však našli způsob, kterak mé lenošení od práce oddělit – dohodli jsme se, že zatímco já si to před mikrofonem blábolivě odlenoším, ona si to pak ve střižně odpracuje.
Pokud se kdy Lenoška dala poslouchat, vděčila za to právě Markétiným nabroušeným nůžkám (které později převzala Helena Herbrychová) a samozřejmě i ostrovtipu dlouhé řady hostů, kteří na rozhlasovém polstrování spočinuli.
Dlouhý seznam hostů
Ač jsem v podstatě povahy zápecnické, jež mi velí setrvávat v jakési dobrovolné karanténě, i když na tom zrovna nebazírují žádná ouřední nařízení, díky Lenošce stačím vést i velice pohodlný, ba značně okázalý společenský život, aniž bych při tom musel překonávat lenost a chodit mezi lidi.
Čtěte také
Oni totiž chodí za mnou, a kdyby jen chodili, dokonce za mnou jezdí až na jih Čech do útulné sokolovny v Týně nad Vltavou. A jsou to všechno návštěvníci navýsost zajímaví, inteligentní, vtipní, ba i moudří – lidé od divadla či od filmu, od muziky, od zvířat i od knih, bílé pláště i lidé od vědy. Do jednoho jsou také až děsivě činorodí, a tak veškerou tíhu lenošení pravidelně přesouvají na má bedra.
Nejen proto mívám chuť zvát si je do Lenošky opakovaně. Kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl by to věru dlouhatánský seznam, a tak se zmíním jen o těch, které si bohužel znovu pozvat už nemůžu.
Bylo by mi ctí i radostí zase si pohovořit s Hanou Maciuchovou, Stanislavem Zindulkou, Michalem Pavlatou, Evou Pilarovou, Dušanem Vančurou, Borisem Hybnerem…
Při natáčení několika posledních dílů mi citelně chybělo i týnské publikum. V nouzovém stavu je totiž sokolovna zavřená, a s hosty se proto scházíme v prázdném pražském studiu. Osiřelí tam ovšem nikterak nejsme – díky povzbudivé, byť neviditelné a jaksi virtuální přítomnosti posluchačů Dvojky. Snad se brzy po té stovce budeme s to s Lenoškou do Týna zase vrátit. Neboť vskutku není zlomyslnějšího lenošení než právě v tělocvičně…
Související
-
Radkin Honzák a Jana Rychterová v Lenošce Iva Šmoldase
Známý psychiatr tvrdí, že se jménem, jaké mu bylo dáno při křtu, musel nutně skončit v blázinci. Jen se zpočátku nevědělo, na které to bude straně.
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
