Ondřej Vetchý říká, že pracovat s lidmi v Činoherním klubu je pro něj velký dárek. Jen za něj musí platit

Ondřej Vetchý je asi trochu jiný, než ostatní herci. Velmi nerad dává novinářům rozhovory, velmi nerad odpovídá na stále stejné otázky. Jiný byl i náš rozhovor. Jaký snad napoví jeho odpověď na jednu z prvních otázek resp. Co chce v tomto životě ještě stihnout vykonat. „Tato existenciální otázka je mi velmi blízká a mění se v čase. Byly doby, kdy mi to bylo jedno. V další fázi se pak se člověk vztahuje k místu, kde se narodil. To chce povznést. Poté ale zjistí, že to nejde. A pak člověk někdy musí, pod tlakem okolností, udělat to nejméně špatné rozhodnutí. Právě o to se v životě pokouším. Má herecká profese je pro mne cestou a má-li mě někam dovést se asi ještě v budoucnu uvidí.“

Přiznal se, že každý svůj den má rozdělený doslova na minuty, a to zvláště v současném období, kdy se s filmováním doslova roztrhl pytel. Letos se prý točí množství nových snímků, které je podle jeho slov doslova nebývalé a zdá se mu trochu zvláštní, že se tvůrcům, právě v dnešní době, podařilo sehnat peníze. „Pro představu: jeden natáčecí den stojí zhruba milion korun. Je pochopitelné, že všichni tvůrci chtějí mít co nejméně natáčecích dnů. Redukují tedy jejich počet na co nejméně, tedy na počet, který je ještě v lidských silách možné zvládnout. Je ale také jasné, že podobné natáčení musí mít dokonalou přípravu. (To aby nevznikaly třecí plochy.) Přípravy pak představují množství zkoušek (čtené, kostýmové a maskérské zkoušky, schůzky s producentem apod). To vše zabere obrovské množství času. No a já v pátek začínám točit jednu věc, která bude trvat 7 dní, pak dotáčím další film.“

Nám laikům se určitě zdá, že si herci v létě užívají herecké prázdniny, vždyť většina divadel v létě nehraje. To je podle Ondřeje Vetchého pravda, ale pro herce přichází čas, kdy se nejlépe a nejvíce točí filmy. Běžný natáčecí den trvá samozřejmě od rozbřesku do setmění, tedy cca od 5:00 do 21:30 hodiny. „Letní prázdniny pro mě představují brutální práci.“ Na otázku, jestli má v tomto maratónu vůbec čas např. na dobrou knížku odpověděl: „Ano. Čtu a velmi rád. Každou noc než usnu. Tak mezi 3:00 a 3:30 hodinou ranní.“

Ondřej Vetchý|foto: Jan Sklenář

Ondřej Vetchý má také velmi zajímavé názory na svou profesi. Sám přiznává, že jej tento stress a 17hodinová pracovní doba pomalu zmáhá. „Když člověk hraje 20 let divadlo, a to 20krát měsíčně, chodí pozdě spát a ráno brzo vstává… To se na vás podepíše. Každý den je pak člověk nucen používat prostředky k tomu, aby se zpřítomnil.“ Relaxaci hledá např. v těžké fyzické práci. Doslova pak obdivuje vše, co je zemské a hmatatelně krásné. „Když vidím, že někdo postaví skvělý barák či krásnou dřevěnou kolíbku, tak před ním padnu na zadek. Je to počitatelná světská hmotná věc za kterou jejich tvůrce strašně obdivuji. Fyzické vybití je pro mě nutnost a dokáže mě udělat šťastným.“ Podobný "hmotný" názor má i na povinnost člověka starat se o svou fyzickou schránku. „Člověk má povinnost svou hřivnu opečovávat a kvalitu svého obalu můžeme spoluovlivnit. Tělo a duše má být v harmonii… A každý z nás by se do poslední chvíle měl pokoušet vnímat nové informace a ty pak včleňovat do toho, co již ví a zná. A když jeho vědění bude podpořeno fyzickou kondicí, je to opravdu skvělé. Když na někoho takového narazím, je to pro mě obrovská radost.“

Ondřej Vetchý se pro hereckou kariéru rozhodl již v 7 letech. Byla to prý samozřejmě jen dětská iracionální představa. Konfrontace s reálným světem pak ale byla děsivá. „Byl to pro mě kulturní šok. Ale… V této profesi jsem potkal tolik slušných a schopných lidí, které v takové kumulaci nikde jinde nepotkám,“ řekl Ondřej Vetchý a pokračoval: „Jestli s těmi lidmi navážeš přátelství a máš-li talent a budeš schopen se orientovat dle zadání, jsi jeden z nich. Pořád to ale neznamená, že z toho budeš mít potěšení. A pak se ocitáš ve vleku událostí, kdy ti to jde, lidé tě mají rádi a ty máš rád je. Ale pořád je to jediná příležitost, jak s nimi trávit čas. Pokud totiž nebudeš s těmito lidmi pracovat, tak se s nimi již nikde jinde nepotkáš. Prostě proto, že na to nebudete mít čas… Pracovat s lidmi v Činoherním klubu je pro mě velký dárek. Jen cena, za kterou za to musím zaplatit, je, že se nimi musím odehrát představení. A to je pro mě otřesná cena… Když jsem na jevišti a hraji dobře napsanou roli, tak ta mě po chvíli uchopí a bezpečně provede celým kusem. To ale pouze v případě, že jsem schopen odbourat mozek a celé své ego… Potom ale potřebuji čas, abych se vrátil do reálu.“

Ondřej Vetchý

Celý a velmi zajímavý rozhovor Dvojky Českého rozhlasu si ale poslechněte sami.
(Audio najdete na začátku tohoto článku.)