Ondřej Vaculík: Zachraňme „Hlavák“
Dozvěděli jsme se, jak má vypadat nově zrekonstruované pražské hlavní nádraží. Na prvním místě – ze tří vyhodnocených – se umístil projekt dánské společnosti Henning Larsen, který ale u veřejnosti budí rozpaky.
Jeho hlavní částí je jakási olbřímí dřevěná pergola, která částečně nahrazuje vstupní rozlehlou moderní halu nádraží ze 70. let 20. století. Zadní část, kde jsou pokladny a z níž vedou podchody k nástupištím, se ponechává.
Čtěte také
Projekt nové pergolovité dřevostavby vyvolal otázky, jestli se sem na rozdíl od Barcelony hodí, je-li taková stavba vhodná pro pražské klima, jak nákladná bude údržba a tak dále.
Další nejistota tkví v památkové ochraně – a to celého nádraží, nebo jen toho historického od architekta Fanty? Pochybnosti vyvolává i sama soutěž – byla připravena dobře, když vyhodnotila pouze tři návrhy?
Tyto debaty však zastřely něco podstatnějšího: A to je pochyba o nutnosti tak dalekosáhlé rekonstrukce. Hlavními argumenty pro ni jsou zvýšení kapacity nádraží a špatný stav té moderní stavby ze 70. let.
Realizace projektu
Později se však ukázalo, že současná hala předpokládané kapacitě 200 tisíc cestujících vyhovuje – na takovou kapacitu byla již stavěna.
Čtěte také
Vždyť místo těch různých butiků tam mohou být čekárny pro cestující, pokladny a podobně. A o tak špatném stavu, který by ospravedlňoval demolici podstatné části stavby, mám vážné pochyby.
Trávím na tomto nádraží hodně času, zvláště když vlak někdy má až poetické zpoždění sto minut. Těch několik kovových laviček v horní hale – s červeným podhledem a rovněž červenými sloupy – je obsazeno, a tak zkoumám každý detail stavby.
Nikde není statických závad a ani mohutné ocelové nosníky vstupní haly nikde viditelně nerezaví. Právě díky těmto nosníkům, 50 metrů dlouhým, nemusí být v hale žádné sloupy ani jiné nosné zdi.
Čtěte také
Mohutné podpůrné pilíře jsou až za proskleným průčelím, tedy vně stavby. Hala tak umožňuje čilé lidské hemžení všemi směry a nic mu v cestě nezavazí. Koncepce tohoto prostoru je geniálně jednoduchá, stoprocentně funkční a hala je také poněkud vytápěná.
Těžko lze vymyslet něco účelnějšího. A navíc ne vše, co vzniklo za minulého režimu, je hodno zatracení; naopak leccos stojí za záchranu a moderní stavba pražského hlavního nádraží k tomu rozhodně patří. Úpravu si ale zaslouží vše kolem něj.
Jedinou závadou je podle mého pronikání dešťové vody do konstrukce vinou v té době nekvalitních vodotěsných živičných izolací. Ty jsou však snadno obnovitelné shora, z plochy parkoviště.
Vím, že na soutěži pracovaly desítky, ba možná i stovky odborníků, kteří těžko mohou nyní uznat, že jejich práce byla zbytečná. A tak nadějí na záchranu nádraží je, že na realizaci nového projektu za dvě miliardy nakonec nebudou peníze.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
