Ondřej Vaculík: O moci bezmocných a moci mocných
V jedné hlavní zpravodajské relaci České televize zazněla trochu podivná informace: Jedna pětina všech občanů má čtyři pětiny bohatství naší společnosti, a jedna pětina občanů naopak má na tom podíl toliko žádná celá dvě desetiny procenta.
Čtěte také
Toto konstatování zůstalo bez vysvětlení, jak se k tomu došlo, a také bez komentáře, jestli je to dobře, nebo špatně. Tedy přemýšlím sám: Dvacet procent z nás vlastní osmdesát procent bohatství naší společnosti, dvacet procent obyvatel na tom má podíl, žádná celá dvě desetiny procenta, takže zbývajících šedesát procent, tedy nás, má devatenáct celých osm desetin procenta toho, co zůstalo. Opět ale nevím, jestli toho máme dost, nebo málo a jestli je to z ekonomického či sociálního hlediska zdravé a dostatečně státotvorné.
Napadá mě ale, že těch bohatých dvacet procent občanů v podstatě ovládá náš trh a tím poněkud i nás, a žádné zdražení pro ně není dostatečně drahé. Zvýšení životních nákladů o tisícovky pro ně nic neznamená, možná z toho mají i prospěch. Zato tu dolní, nemajetnou skupinu společnosti, bolí každá stovka.
A v ní jsou i tací, jichž jsem během života poznal desítky: Lidé pracující na místech, kde by nikdo z nás nechtěl být, a konajících práci, kterou bychom nechtěli dělat, a přitom se bez ní těžko obejdeme.
Třeme bídu s nouzí?
Tito lidé bývají tak trochu troubové, musíte jim trpělivě vysvětlit, co mají dělat, jak to mají dělat a kde to mají dělat, a že když to budou mít hotové, mohou jít domů. Jinak by pracovali až do večera, protože pracují rádi. Pro ně je tento náš svět různých pinů, kódů a aplikací strašně složitý, ostatně pro mě taky.
Čtěte také
Ohodnocení této jejich užitečné práce je tak ubohé, že takříkajíc třou bídu s nouzí, nad minimální mzdu se nedostanou. Není to ale problém sociálních programů a podpor; tito lidé řádně chodí do práce, a když je o to hezky požádáte, ochotně jdou pracovat třeba i v neděli, jsou dobromyslní. Zvýšení jejich životní úrovně je věcí politické slušnosti a společenského uznání.
Větší vliv a větší zodpovědnost
A tu mě napadá, že ta bohatá jedna pětina populace vlastně majoritně, z osmdesáti procent, ovládá naše liberální poměry, takže za stav společnosti nese také čtyřikrát větší odpovědnost, než máme my, a zhruba čtyřistakrát větší než dolní jedna pětina.
Prezident Petr Pavel nás v jednom rozhovoru vyzval k většímu odhodlání dělat něco s poměry, které máme za tíživé. To platí zejména pro tu bohatou jednu pětinu, která má větší možná větší vliv na poměry, než má náš zástupný viník všeho Petr Fiala.
Proto si k Vánocům přeji, abychom svou moc a odpovědnost, kterou v demokratických poměrech máme, nepřenechávali vládě ani žádné vrchnosti, ale této své svobody náležitě využívali, i když je to těžké.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
