Ondřej Konrád: Milion chvilek a sto tisíc duší pro AB
„Nejsme slepí!“ − skandovali o úterním žhavém podvečeru účastnící protestní manifestace na popud režisérky Heleny Třeštíkové. K čemuž by se dalo dodat, že také nikoli hluší.
Jenže ti, co se tentokrát vešli jen na chvost davu ve spodku Václavského náměstí, přitom z četných projevů slyšeli minimum. I když jim to na optimistické náladě neubralo. Ta ostatně byla všude, atmosféru určující, jak to má při nenásilném občanském protestu být.
Nicméně pokud má mít další pražská demonstrace plnou parádu, je totiž ohlášená do prostoru Letenské pláně na neděli 23. června (úmyslně o víkendu, aby se mohli sjet lidé i ze vzdálenějších koutů země), je třeba zajistit podstatně výkonnější zvukovou aparaturu.
Přibývající požadavky
Jiří Leschtina: Babišovo adié Evropské unii
Když Evropská unie přijímala Českou republiku a další postkomunistické země, především šlo Západu o rozšíření vlády práva do prostoru, v němž bylo pošlapáváno dlouhá desetiletí.
Ale to se jistě stane. A je také pravděpodobné, že pořadatelům vyjde záměr přivést na Letnou zhruba jednou tolik účastníků jako toto úterý. Zatím jim totiž plány vycházejí: třikrát se na Staroměstském náměstí dav vždy o něco rozrostl a před 14 dny už byla akce přenesená na takřečený Václavák plus minus šedesátitisícová.
A tentokrát na ni přišlo přibližně jednou tolik osob. A opět se ta, kvůli níž v dubnu série protestů vznikla, ministryně spravedlnosti Marie Benešová, dostala do pozadí, především se hovořilo o Andreji Babišovi.
Což samozřejmě souviselo s tím, že mezitím do Prahy dorazil návrh auditu Evropské komise na téma možného střetu zájmů premiéra české vlády, mluvčími i davem mnohokrát vyzývaném k odstoupení.
David Klimeš: Jediné rozumné řešení pro Babiše – premiérka Alena Schillerová
Do médií unikl naprosto devastující návrh auditu Evropské komise o střetech zájmů premiéra Andreje Babiše. Nejrozumnější možnost pro něj je vyhlásit, že je to celé kampaň, Brusel ovládají hlupáci, ale on nechce poškozovat republiku a hnutí a předává premiérský post vicepremiérce a ministryni Aleně Schillerové. To by neznamenalo jeho konec. Sněmovní volby jsou za dva roky, jeho cílem by bylo vyhrát. Střet zájmů by mu nikdo nemohl vyčíst, ministry ANO by přitom pevně ovládal.
A k řadě dalších věcí: aby holding Agrofert vrátil všechny neprávem vyplacené dotace a aby firma už žádné evropské peníze nedostávala, stejně jako mají pro ni skončit daňové úlevy a státní zakázky.
A Babiš by se měl podle demonstrantů také zbavit médií, rovněž momentálně spočívajících ve svěřenském fondu, na který má však podle evropských auditorů premiér stále zásadní vliv.
Hovořilo se rovněž o potřebě zachování nezávislosti veřejnoprávních médií i o blízké volbě nových členů Rady ČTK. Agenda Milionu chvilek pro demokracii se tedy rozšiřuje a není vyloučené, že dynamika spolku časem vyústí v politické hnutí.
Horký podzim
Daniel Kroupa: O čem má být příští demonstrace
Obecně vzato, nemám masové protesty rád. Vadí mi velký počet lidí, ve kterém si připadám ztracený, vadí mi, že se v takovém množství nedá o věcech normálně mluvit a diskutovat.
Ale to je zatím dost předčasné. Stejně jako čekat nějakou zásadní Babišovu reflexi. I když se třeba na Letné sejde kolem čtvrtmilionu lidí, a to už by bylo opravdu hodně, záhy nastane prázdninové zklidnění.
A koaliční partneři Babiše, přímí i nepřímí, kterých se vzrůstající občanský nepokoj týká stále víc, budou mezitím čekat jak na konečnou verzi evropského auditu, tak na to, jestli se premiér nepromění z trestně stíhaného na obžalovaného. Jak ale před nedávnem prohlásil, ani tehdy neodstoupí.
Jenže řeči se vedou a voda teče. Až nastane horký protestní podzim, a on nastane, a jak se budou blížit oslavy 30 let od návratu ke svobodě a demokracii, možná premiér změní názor.
Jak říkává jeho spojenec prezident, ten přece nemění jenom idiot. Což Andrej Babiš rozhodně není. A ovšem: úterní zaplněné Václavské náměstí bylo pořád jenom předzvěstí věcí příštích.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
