Olašský král

Jan Lipa bude muset královské insignie, korunu, žezlo a jablko, vrátit ostravskému divadlu, které je na korunovaci zapůjčilo. Vážnost jeho úřadu by to nemělo ohrozit, čím disponuje - je autorita. Co ve své komunitě řekne, to platí. Tak se to alespoň mezi Romy traduje. Nový král se ovšem neujímá svého úkolu v lehké době. Mladí propadli heroinu a staří odcházejí do ciziny. Jan Lipa už novinářům řekl, že proti drogám a emigraci míní přijmout zákony. A právě jejich dodržování bude testem jeho královské autority. Olašští Romové zvolili králem muže, který se vrátil z emigrace. Procestoval svět a po dvaceti sedmi letech strávených v USA říká, že Česká republika je nejlepší země.

Romské komunitě imponuje jeho bohatství. Král ovšem nezbohatl zde, a když řekne zůstaňte, může to jeho lidu znít, jako by řekl zůstaňte nezaměstnaní a chudí. Se závislostí na drogách je to ještě horší: trestem za porušení zákona je vyloučení z rodu, jenomže bude narkomanům vadit, že se s nimi nikdo nebaví? Do královské agendy Jana Lipy patří především řešení hádek mezi rody, ale v případě ohrožení je na něm rozhodnout, zda zůstat, či společně vycestovat. Pokud jde o návrat žadatelů o azyl v Británii, asi by měl jednat s tamním olašským králem. Případně s britskou královnou. Jejím imigračním úředníkům ale postačí jediný pohled, aby ho od přepážky vrátili domů. Ani královská koruna z ostravského divadla by mu nepomohla.