Odřené koleno africká matka vůbec neřeší, tvrdí dobrovolník Pavel Škopek

Do Afriky se chtěl Pavel Škopek podívat již delší čas. Myšlenku odjet jako dobrovolník v sobě nesl od gymnazijních let. Po dokončení studií a krátké zkušenosti s neziskovou organizací, se vydal do středoafrické oblasti, kde začal pomáhat.

Na místě se setkal s mnoha překvapenými reakcemi. Jeho výška a dlouhé blond vlasy udivovaly masy dětí, které se kolem něj pohybovaly. “Některé děti si dokázaly hodiny hrát s mými vlasy. Další přede mnou utíkaly za hlasitého výskotu, protože v životě neviděly bělocha,“ říká s úsměvem Pavel Škopek.

Jeho pracovní zařazení bylo šalamounsky označeno jako „Žolík“. Ve škole působil jako školník a učitel, pomáhal zedníkům při stavbě obydlí a vykonával mnoho dalších potřebných činností. To vše za stravu a ubytování. Zbytek si dobrovolník hradí sám.

Pavel Škopek|foto: Jan Sklenář

Nejčastěji se však dostal do kontaktu se sirotky, které bylo zapotřebí vyučovat jazyku a starat se o ně a jejich potřeby. Stejně jako u Evropanů, je nutné získat si jejich pozornost a minimální autoritu. Pavel Škopek vzpomíná: “Tamní obyvatelé jsou manuálně zručnější, než my, ale o se týče studia, jsou na tom mnohem hůře. Vyučování se v Africe vypadá tak, že žák pouze opisuje z tabule. Nemusí látku chápat, není prostor o ní diskutovat. Důležité je, aby měl vše zapsané v sešitu. Žáci měli sice bezchybně popsané sešity, ale ty byly plné gramatiky, které nerozuměli.“ Sešity proto všem vyhodil a nastříhal kartičky, které poté popisoval slovy a hrál s dětmi pexeso. „Fyzické tresty jsou ve škole naprosto běžným jevem. Rákoskou přes prsty dostane žák i několikrát denně, za naprosté maličkosti.“

Nejvíce ho zaujal pohled domorodých lidí na postavení rodiny. „V Africe jsou vztahy mezi jedinci velmi silné. Jednotliví členové jsou na sobě mnohem více závislí a do úzkého kruhu počítají i širší část, tedy například i sestřenice. Vztahy jsou však mnohem surovější. Protektivita matka – dítě téměř neexistuje. O naše děti pečujeme mnohem více, než potřebují. V Africe, pokud si dítě například odře koleno, matka se o své dítě nijak zvlášť nestará, což platí i v okamžiku, kdyby se koleno mělo zanítit a mohlo dojít i k amputaci.“