O duchovních aspektech Tolkienova díla

Duchovní symbolika je pro Tolkienovo dílo velmi podstatná, ale je důležité připomenout, že Tolkien nechtěl sdělovat nějaké teologické pravdy, které by zahalil do fantazijních výtvorů. Svoji víru a svoji spiritualitu do literárního díla promítal zcela nezáměrně. Byl přesvědčený o tom, že fantazie je nástrojem vnímání, že je to něco jako hudební sluch, a proto je-li člověk věřící, tak se v jeho literární tvorbě nutně projeví jeho víra a duchovní hodnoty, ale nesmí mít předsevzetí sdělovat nějaké věčné pravdy, protože pak to podle Tolkiena nebude dobré umění.

Jakým způsobem se projevují náboženské prvky v Tolkienově díle?

Celá řada jednotlivých postav a symbolů i scén ze známé trilogie Pán prstenů má svoje předlohy. Jednak ve starogermánské mytologii a pak tam samozřejmě právem teologové nacházejí určitý ohlas křesťanských pravd a biblické tradice. Ale Tolkien, na rozdíl od svého přítele C. S. Lewise, právě nechtěl nějakým způsobem přesvědčovat čtenáře o své víře, nicméně věřil, že každé velké umění nakonec nemůže než dosvědčovat věčnou krásu, pravdu a dobro, které jsou těmi nejvyššími hodnotami v tomto vesmíru.

Zmínil jste Tolkienova přítele C. S. Lewise, který se proslavil ve stejném žánru. Kdybychom srovnali tyto dva autory právě v tom způsobu, jakým skrze své dílo prezentují nějaké náboženské hodnoty, jak by to dopadlo?

Já myslím, že tady nám může posloužit jejich vlastní komentář, protože Tolkienovi se, když to trochu zkrátím, Lewisovy práce nelíbily. Většina Lewisových knih byla podle Tolkiena až příliš čitelně nábožensky zabarvená, zdálo se mu, že to je taková poměrně laciná téměř až propaganda a podle Tolkiena tohle umění nesmí dělat, nesmí se zaprodat žádné ideologii, musí zůstat svobodné a nezáměrné. A právě z tohoto hlediska se snad dá říct, že jakožto umění jsou Tolkienovy knihy na vyšší úrovni, zatímco Lewis se celkem spokojil s tím, že ve svých knihách chce taky oslovit čtenáře v těch podstatných věcech křesťanské víry, kterou i prostřednictvím Letopisů Narnie pokoušel nějak sdělovat a zvěstovat. Tolkienovi se tahle ambice zdála nelegitimní a připadalo mu, že tohle má věřící člověk nechat na misionářích a literatura a umění mají být svobodné.

Nebylo to také tím, že Tolkien byl vychováván v katolické víře svojí maminkou, zatímco C. S. Lewis byl konvertita a že právě to pozdější, dospělé objevení náboženských hodnot bylo tak intenzivním zážitkem, že se mu pak promítalo stejně intenzivně i do tvorby?

Já myslím, že to určitě velmi úzce souvisí s jejich životopisem a s rozdílem jejich temperamentů. Lewis Tolkiena obdivoval, někdy dokonce zbožňoval, Tokien byl o něco starší, a jak už jsem říkal, myslím, že jako literatura je Tolkienovo dílo lepší. Lewis by se s takovýmto označením spokojil, ale on měl i jiné cíle. Myslím si, že pravda je možná někde uprostřed, protože zejména věřící čtenáři konec konců i v Tolkienovi nacházejí celou řadu takových nástinů, náznaků a symbolických odkazů i v Pánovi prstenů a zejména v Silmarillionu, na základní biblické hodnoty, ale i ten hlavní příběh stvoření vesmíru, vpádu zla a nějakého postupného překonání zla a vítězství dobra - to je jaksi hlavní zápletka velkého biblického příběhu, a ta se nutně zrcadlí i ve velkém literárním díle velkého věřícího člověka jakým Tolkien rozhodně byl. V tom by s námi Tolkien koneckonců souhlasil.