O české spisovatele není ve světě zájem. Nemáme zkrátka témata, která by byla silná, vysvětluje Martin Vopěnka

„Ta cesta do světa je vždycky trochu náhoda a trošku štěstí,“ myslí si Martin Vopěnka. „I když se považuji za autora, který by měl být překládán.“ Jak ale tvrdí, situace českých spisovatelů není v mezinárodním měřítku právě růžová. „Nejsme zajímaví. Tady se nedějí žádné velké krize či erupce. Nemáme zkrátka témata, která by byla silná.“

Cesta a dobrodružství

Čím zaujal Pátý rozměr? „Tam jsem si zformuloval takovou svoji filozofii o tom, proč tady život je, proč je tady vesmír a svět. Tedy takovou univerzální filozofii. A dosud to pro mě tak platí. Odpověděl jsem si tam na základní existenciální otázky.“ Samotné psaní je pro něj ale cesta a dobrodružství.

„Když přijdete na ten obzor, tak zjistíte, že ta krajina za ním je jiná, než jste si představovali. Takže ta zápletka vás taky může přivést jinam. Nejcennější ale jsou ty věci, které najdu cestou.“ Vopěnka v sobě navíc kloubí i instituci vydavatele. Jeho vydavatelské začáty nebyly lehké.

Jako kluk četl foglarovky a klasické dobrodružné knihy. „Osciluju mezi dětmi a dospělými. Psaní pro děti nepovažuju za nic podřadného," říká Martin Vopěnka|foto: Adam Kebrt

Vydává u konkurence

„Nevěděli jsme o tom vůbec nic. Pro mě to byla obživa. Od začátku jsem říkal, že to dělám proto, abych mohl psát.“ Přání se mu splnilo a píše. Vlastní knihy ale vydává u konkurence. „Vždycky je lepší, když se o vás jako autora postará někdo jiný.“

Nebarevné vzpomínky a Hádání v hospodě

Jeho otec Petr Vopěnka byl po sametové revoluci ministrem školství. „Pro něj to byla oběť. Neuměl to v politice, a kdyby v tom pokračoval, tak by ho to zničilo.“ Byl vynikající matematik a otec se synem k sobě složitě hledali cestu. Pak spolu vydali dvě knihy. „Já Nebarevné vzpomínky, které se ho týkají, a on filozofickou knihu Hádání v hospodě.“

Píše raději pro děti nebo dospělé? Kdy se věnuje poezii? Proč a za čím cestuje? Co nového připravuje? Více uslyšíte v iRadiu.