„Táta zpívá. To je normální.“ Ondřej Ruml o dceři, nové desce i tom, co přišlo nečekaně
„Byl to dvouletý porod,“ popisuje Ondřej Ruml práci na nové desce „Vždycky to tu bylo“. Cesta k ní byla dlouhá a klikatá. „Už šest let předtím jsem měl pocit, že jsem nic nevytvořil a chci udělat něco, co bude jen moje a co tady nikdy nebylo.“ To znamenalo i vědomé vykročení jinam. „Tedy že to nebude koncept typu písniček Voskovce a Wericha, kterým člověk dá nový kabát,“ vysvětluje Ondřej Ruml v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.
Přitom právě práce s písněmi slavné dvojice jeho poslední období silně ovlivnila. Pak se ale život rozhodl napsat vlastní scénář. „Přišel covid a narodila se mi dcera. A dokud dítě roste, člověk nemá čas ani myšlenky na nějaké umění.“
Teď se situace proměnila. „Před dvěma lety začala chodit do školky a já zjistil, že času je víc. Teď, co chodí do školy, tak je ho ještě víc.“
Na desce nechybí ani velmi osobní moment. „Na závěr je písnička pro ni. Jmenuje se „Jaký jsi“ a text napsal Kamil Bouška,“ říká Ruml a dodává: „Původně to měla být parodie na milostné vyznání.“
Jenže realita byla silnější než plán. „Kytarista a producent Igor Ochepovsky má taky malou dceru, takže jsme to vzali vážně. Došlo nám, že je to celé o lásce táty k dceři a o tom, jak obdivuje tu svoji malou holku.“ A reakce adresátky? „To, že táta zpívá, vnímá jako normální věc. Asi jí to dojde až později,“ směje se zpěvák a muzikant Ondřej Ruml v Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
