„Není to světlo, není to tma, je to prostě nic,“ říká Alena Schutová o slepotě

Oči jí neslouží, představivost ale ano
Alena Schutová má poškozený zrak, protože se narodila v polovině sedmého měsíce. „Jsem dítě z inkubátoru, kde mi částečně spálili sítnici. Nicméně měla jsem zachovaný světlocit. Když jsem se ale v prvním ročníku střední školy učila používat tzv. lightbox, byl mi rozpoznán zelený zákal a přišla jsem o zrak úplně. Mrzí mě, že se nemůžu dívat na fotky, na sebe. Jsem ale ráda, že mi zůstaly vjemy a že mám rozhodně lepší představivost než ostatní.“ A podle čeho si vytváří první dojem o lidech, se kterými se setkává? „Řídím se podle hlasu, ten dělá velice moc. Kolikrát se ale člověk může i mýlit. Je určitě také dobré podat si ruku, protože ta třeba podle stisku prozradí, jaký člověk je, jak je vysoký, jestli je silný nebo štíhlý.“

Zkrátka nic
Jaké to je nevidět? To je prý častá otázka, kterou lidé Aleně Schutové pokládají. „Každý z nevidomých to má trochu jinak. Já jsem něco málo viděla, takže vím, jaké to je. Ale jaké to je nevidět? Vždycky říkám, ať si lidé představí, že nemají levou ruku a tou ať mi něco podají ze stolu. Takové to je. Není to světlo, není to tma, je to prostě nic, nejde to. Zrakový nerv je prostě přerušený.“

Alena Schutová|foto: Jan Sklenář

Samostatnost především
V dětství jí prý nejvíce pomohla skutečnost, že navštěvovala Speciální základní školu pro zrakově postižené děti v Brně - Pisárkách. „Ve své podstatě mě už v mateřské školce motivovali k tomu, abych byla samostatná. Představte si skupinku sedmi až osmi nevidomých dětí, které má na starosti jedna vychovatelka a musí je všechny najednou zvládnout: zavázat jim boty, namazat chléb, všechno podávat a nosit. Taková učitelka by neměla svobodu ani soukromí.“

Světluška
Už několik let spolupracuje Alena Schutová s Nadačním fondem Českého rozhlasu, se Světluškou. Jejím známým projektem je Kavárna POTMĚ, kde se v černočerném prostoru, kde si člověk nevidí ani na špičku nosu, nevidomí stávají našima očima. Dovedou nás ke stolu, usadí, osvěží nás dobrou kávou a popovídají si s námi. „Už uplynula řada let od doby, kdy jsem se Světluškou navázala spolupráci. Pracuji s ní nejen na projektu Kavárny POTMĚ, ale také na Koncertech pro Světlušku a na Dni, kdy svítí Světlušky. Fond přispívá na jednotlivce, mě třeba před šesti lety uhradil vodícího psa. Podílí se i na nákupech počítačů s hlasovým výstupem, čtecích zařízení, lup. Přispívá na přepisy učebnic pro děti z integrovaných škol, na osobního asistenta, školská stipendia. Pomáhá i skupinám jako je dobrovolnické centrum Okamžik nebo Středisko rané péče.“

Alena Schutová|foto: Jan Sklenář