Nemocnice na kraji města podle Magdalény Dietlové

Jaroslava Dietla, nadšeného komunistu, čekala zářná budoucnost. V roce 1968 však nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území, a tak byl ze zaměstnání v televizi v Praze propuštěn. Do ostravského vysíláni se šel ucházet o post dramaturga. Tam potkal svojí budoucí choť Magdalénu, která opustila svého dosavadního muže s dvěma dětmi (2,5 a 5 let) a odstěhovala se do Prahy.

V roce 1978 začal Jaroslav Dietl psát své nejslavnější dílo – Nemocnici na kraji města, nejznámější televizní seriál, jaký kdy natočila Československá televize.

U započetí díla stála i jeho žena Magdaléna. Říká: „Ze začátku měl pocit, že bude psát příběh lásky, tak trochu naší. Příběh se mu ale úplně vymkl z ruky a nakonec Jaroslav psal příběh primáře (role původně obsazená Karlem Högrem a po jeho náhlém úmrtí obsazená Ladislavem Chudíkem) a jednoho jeho syna. Původně měl mít syny dva, kdy druhý by žil v exilu. To mu ale tehdejší vedení ČST zakázalo.“

První série čítala 13. dílů. Po jejím velkém úspěchu v Československu a Německu byla ještě natočena navazující řada o dalších sedmi dílech. Za nebývalou popularitou pořadu stál cit scénáristy, kterým popisoval obyčejný lidský život.

Úspěch seriálu v sousedním Německu, byl pro autora scénáře velkým překvapením. „Jaroslav si myslel, že dobře ovládá náš „každoden“ a tak v Německu (kde lidé žijí jiný každoden) nemá se svým dílem šanci prorazit. O to větší překvapení mu bylo přichystáno diváctvem.“

„Jaroslav byl velice vnímavý,“ říká Magdaléna Dietlová a dodává: “vozil svoje děti do školy, chodil do samoobsluhy ... Když na zahradě potřeboval zasadit strom, hovořil se všemi a rád jen tak klábosil. Všeho se účastnil a trávil s lidmi všechen čas. Využil chvilky, kdy si s přáteli povídal a kladl jim dotazy. Vždy, když je všechny pokladl a odpovědi si zastrkal do škatulek v hlavě, řekl „tak ...“ a tím to pro něj skončilo a dotyčný byl také spokojen, že výslech je ukončen. Zajímal ho pokaždé i můj názor, a to pro mne bylo velmi přitažlivé.“

Magdalena Dietlová|foto: Alžběta Švarcová,Český rozhlas

Jak vznikalo celé natáčení další řady Nemocnice? „Měla jsem velkou obavu svolit z vnitřní obavy, že se někdo zmocňuje práva pokračovat v tom, kde to můj muž skončil. Jaroslav říkával: „Ani kráva se nemá dojit na und,“ tedy zjevně nechtěl další sérii. Radila jsem se proto s přáteli a ujistila se v názoru, že nechci, aby další díly vytvořili Němci.“

Pro pokračování se rozhodla až v situaci kdy se ujistila, že jsou splněny následující podmínky: Další díly píše zkušený český autor a souhlasil i Jaroslav Dudek. „S návrhem tehdy přišel Bořek Severa, který kdysi překládal Nemocnici na kraji města jako knihu. Řekl tehdy, že situace je pokračování nakloněna. Herci ještě žijí, jsou v kondici si to skvěle „střihnout,“ autor je Čech a režisér původní série ještě žije, aby na díle mohl spolupracovat. Najednou jsem byla jedinou brzdou já a tak jsem si řekla „pojďme do toho!“ říká Magdaléna Dietlová.

Dvě díla se jejímu manželovi nepodařilo dokončit. Prvním je seriál Na počátku bylo slovo... , který zachycuje začátky světových tiskových agentur. „Studovala jsem tou dobou žurnalistiku a jedna profesorka nám o tomto tématu přednášela. Jaroslava to tehdy velmi zaujalo,“ říká Magdaléna Dietlová. Vytvořil tak scénář pro jednotlivých dílů a připravil podmínky pro případnou spolupráci s německou televizní stanicí. Pak začal posílat jednotlivé díly na posouzení. „Když jsme odeslali 7. díl, napsali z Hamburku, že je to oslava nadnárodních nesocialistických podniků a tudíž se celý projekt zastavuje. K jeho znovuotevření již nedošlo,“ říká Magdaléna Dietlová

Druhým pořadem, který se nikdy nerealizoval byl Doktor Macrus a jeho rod. Jedná se o třináctidílný seriál, psaný na objednávku z tehdejšího Východního Berlína. „Jaroslav v něm popisuje nemocniční budovu, nacházející se na rozhraní východní a západní části města. Můj muž ale celé dílo situoval do období první světové války a rodinu rozvětvil přesto, že měl psát o Berlínu roku 1970 a dál. Měl za úkol napsat scénář tak, aby byl současný ale on chtěl, aby jednotlivé charaktery měly patřičný přesah,“ uzavírá rozhovor Magdaléna Dietlová.