"Nejsme Jamesové Bondové, kteří pobíhají po ulicích a tajně sledují podezřelé," říká David Ondráčka

02548187.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02548187.jpeg

Hodina před pátečním polednem (3. února) patřila mezinárodní neziskové a nevládní organizaci Transparency International, která bojuje s korupcí, a hlavně jejímu řediteli Davidu Ondráčkovi.

David Ondráčka studoval na mnoha školách, působil ve státní správě, ale jistě zajímavé je, že se před 10lety rozhodl přejít tzv. na druhou stranu a bojovat proti korupci. „Transparency International jsem samozřejmě už léta znal, ale bylo to v době, kdy se v Česku teprve rozvíjela. Já jsem se to rozhodl zkusit a postupem času jsem se v práci našel. Poslední čtyři roky organizaci vedu, což také mělo svůj vývoj. Mohu snad říci, že jsem v práci spokojen.“

Česká pobočka pomáhá s právní pomocí tisícům lidí
Transparency International je celosvětová organizace, která byla založena v roce 1993 v Berlíně. "U toho" byli lidé, kteří se pohybovali v různých oblastech a které spojovalo rozhodnutí, bojovat s nešvary jakou je korupce, a to formou nevládní organizace. Dnes Transparency International působí ve sto zemích světa a zabývá se jak národními, tak globálními problémy. Česká pobočka mapuje hlavně korupci, poskytuje i právní pomoc lidem, kteří o ni požádají. „V každé zemi si pobočka Transparency International totiž vytipuje ty nejpalčivější problémy a s nimi pak pomáhá. My jsme, kromě boje s korupcí, zvolili zmiňovanou právní pomoc. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí, alespoň podle stovek až tisíců konkrétních případů, které každým rokem řešíme. Lidé se na nás opravdu často obracejí, mnohdy zjistíme, že v jejich věci nevidíme problém s korupcí. Tam pak pomoci nedokážeme. Velmi často ale dojdeme ke zjištění, že zde problém je a pak podáváme trestní oznámení, chodíme k soudům apod.“

Pokoušíme se politiky tlačit ke změnám legislativy
V české pobočce pracuje 12 až 13 lidí, polovina z nich je právního vzdělání. „Informace o korupci sbíráme několika kanály: prvním jsou podněty od lidí, kteří za námi sami chodí. Další zjišťujeme z veřejných zdrojů, tedy z médií. V neposlední řadě pak některé kauzy prošetřujeme sami. Snažíme se rozkrývat různé střety zájmů apod. Také se pokoušíme tlačit politiky ke změně legislativy. Každým rokem si stanovíme nějaký cíl, který se snažíme i splnit. V zásadě se dá říct, že vlastně lobbujeme. Musím ale říct, že nejsme nějací Jamesové Bondové, kteří pobíhají po ulicích a tajně sledují podezřelé. My využíváme veškeré právní a jinak veřejně dostupné informace.“

Žebříček vnímání korupčního prostředí CPI, postavení a pozice ČR v něm

V hodnocení korupce jsme v loňském roce byli na 57. místě ze 187
Jak si Česko v oblasti hodnocení korupce stojí ve srovnání s dalšími zeměmi? „Češi na tapetě vyloženě nejsou. Máme tedy stále co dohánět, ale není to nějak dramatické. Určitě zde svou roli hraje naše komunistická minulost. Vždy říkám, že naše země má právě za sebou divoké období 20 let. Už nejsme puberťáci, ale stále ještě chodíme do školy. Jsme pořád ale velmi mladí a jen čas ukáže.“ Lidé ze všech států, kde Transparency International působí, se podle Davida Ondráčky spolu scházejí dvakrát, třikrát ročně. Toto setkání je prý velmi důležité, existuje zde výměna expertů, dozvídají se také, kde nějaký konkrétní zákon funguje a kde ne. Česko se v celosvětovém hodnocení korupce v loňském roce umístilo na 57. místě ze 187 zemí. „To samo o sobě není špatné, ale srovnávat bychom se měli pouze se zeměmi Evropské unie. Tam jsme ale v poslední třetině. Snahou by mělo být, aby to u nás bylo tak jako v Německu či Rakousku. Rozhodně ne jako na Ukrajině nebo na Slovensku.“

Lidé chtějí konečně vidět, že právo a trest dopadá i na silné a vlivné
Korupce je podle D. Ondráčky přirozenou součástí každé demokratické společnosti. „Příležitost prostě dělá zloděje. Nezbývá než opět připomenout náš postkomunistický syndrom, kdy se právo vymáhalo velmi slabě. Po revoluci pak v lidech vznikl pocit nespravedlnosti a ten přetrvává dodnes. Prostě se nedokázalo se zloději zatočit. Také můžu říct, že tady bylo málo hlídacích psů. I novináři se museli nejprve investigaci naučit. A také nefungovaly kontrolní orgány. Dnes už máme správní soudy, které dokážou regulovat chování státní správy. Tento pocit nedůvěry se mění velmi složitě. Jedinou cestou je, že se budou kauzy řešit naprosto standardně. Že lidé uvidí, že právo a trest dopadá i na silné a vlivné. Myslím si, že v současnosti existují případy, kdy to doslova na nás křičí. Většinou je ale dnes už justice schopna rozhodovat dobře.“

Výsledek vyšetřování korupčních kauz je prakticky nulový

Patří korupce k lidské povaze?
Korupce je asi jedno z nejčastěji skloňovaných slov, která najdeme téměř každý den v novinových nebo internetových komentářích, a to jak známých tak neznámých autorů. Patří korupce k lidské povaze? „Každý z nás jistě zažil situaci, kdy se někdo předbíhá ve frontě či koloně aut, lže či se jinak snaží získat něco, na co nemá nárok. Tyto *menší* prohřešky jsou v naší společnosti, s přivřenýma očima, tolerovány. Podobný model ale ti, kteří se jej dopouštějí, pak použijí i pokud chtějí získat třeba veřejnou zakázku. To už tolerovatelné není. Na druhou stranu, pokud jsou pravidla nastavená tak, že se nedají zneužívat, tak se nezneužívají. Pokud ale nastavena dobře nejsou, jsou dvířka ke korupci otevřena.“

Více si poslechněte sami, a to v záznamu rozhovoru Davida Ondráčky se Sťáňou Lekešovou.
(Zvukový záznam najdete na začátku tohoto článku.)