Nejkrásnější varhany u nás? Ty v pražském Týnském chrámu
Abyste hráli dobře na housle, potřebujete dlouhé prsty. Ke hře na varhany potřebujete dostatečně dlouhé nohy. A někdy taky znalost bojových umění. Jako Jaroslav Tůma. Něvěříte?
Kdy ho okouzlily varhany? „Maminka mě učila na piano a tatínek byl farář. Z ložnice jsem to měl na kůr pár metrů. Na varhany jsem se ale začal doopravdy učit, až když mi dorostly nohy do potřebné délky.“
Ve 14 letech se rozhodl, že půjde na konzervatoř a rovnou na varhany. I když se učil hrát na housle. Ale zjistil, jak je složité hrát tak, aby to nevrzalo. „To bylo velké trauma. Na varhanách je tón už vlastně hotový.“
Záludnosti varhan
Hrát na varhany je relativně jednoduché. „Tóny se na nich vyluzují jednoduše. Není to jako u houslí, kde pracujete se strunami. Ale na rozdíl od jiných hudebních nástrojů hraje varhaník víc věcí najednou. Všech deset prstů má plné ruce práce. K tomu šlape na pedály.“
Ale to nejtěžší u varhan je prý to, že jste jinde než nástroj. „Když sedím na kůru pod nimi, tak neslyším, jak to hraje dole. Kromě toho je akustika v různých kostelích nebo sálech jiná. Taky každé varhany jsou jiné. Někdy musíte na stisknutí kláves použít málem karate, někdy jdou úplně zlehka.“
A které jsou nejkrásnější varhany u nás? „Tak to je rychlovka. Týnský kostel v Praze. Senzace! Škoda, že se tam pořádá tak málo koncertů.“
Další lásky
Kromě varhan má Jaroslav Tůma další dvě lásky: cembalo a klavichord. „Postupem doby jsem si zamiloval cembalo. Ke klavichordu jsem přišel kuriózně, protože jsem ho dostal jako cenu při jedné soutěži. Jako klavichordista jsem samouk. Stejně jako spousta mých kolegů. A často se tomu smějeme.“
Za předchůdce varhan se považují různé nástroje, ale za všechny by Jaroslav Tůma jmenoval Panovu flétnu.
„To je několik spojených píšťal, do kterých se fouká. Rozdíl kromě velikosti je to, že ji ovlivňujete dechem. My varhaníci jsme se odnaučili dýchat, proto nedostatečně frázujeme a artikulujeme.“
Preméra i derniéra
Kromě hraní Jaroslav Tůma taky skládá. „Věnuju se tomu příležitostně a nerad se skladbami chodím na veřejnost. Mě baví improvizovat. To jsou veskrze autorské okamžiky. Skladby sice zazní poprvé a naposled, ale z některých svých improvizací mám záznam.“
Ty občas vycházejí dokonce na CD a podle Jaroslava Tůmy jsou nejzajímavější.
Kdo a kdy skládal pro varhany? Proč Jaroslav Tůma tak nerad zasedá v různých komisích? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.