Nejen souboje na život a na smrt jsou náplní práce historika Jana Šacha

28. červen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Janem Šach

V úterý (28. června) byl hostem magazínu „Je jaká je“ po 9:05 hodině historik Jan Šach.

Být urozeným šlechticem ve Francii 16. století nemuselo nutně předznamenávat život v blahobytu a spokojenosti až do vysokého věku. Právě život v mnoha případech končil za zvuku řinčení zbraní nebo hvizdotu kulek. A to ne pouze ve válkách. Zbraně a souboje minulosti byly tématem rozhovoru moderátorky Marie Retkové s historikem Janem Šachem z Vojenského historického ústavu Praha.

VHÚ Praha ve svých fondech spravuje obrovské množství zbraní, respektive militárií (tedy všeho, co se týká vojenství), a to od cínových vojáčků, až po těžkou bojovou techniku. Některé kusy jsou zcela unikátní, což J. Šach potvrzuje: „Já mohu hovořit pouze o svých fondech, tedy o historických zbraních, ve kterých nalezneme např. i meče z doby bronzové. Jejich vznik datujeme několik set let před začátkem našeho letopočtu.“ O funkcionalitě takového bronzového meče nemusíme příliš spekulovat, ovšem ostatní exponáty, nacházející se ve sbírce VHÚ, jsou v převážné většině zcela funkční: „Na Vojenský historický ústav se totiž vztahuje výjimka. Vedle Muzea policie je jedinou institucí u nás, která nemá ze zákona povinnost zbraně delaborovat. V praxi to znamená, že lze střílet v podstatě ze všeho, co máme ve vitrínách,“ vysvětluje J. Šach.

Vojenský historický ústav

Z laického hlediska můžeme za první zbraně považovat klacky, které člověk používal v prehistorii na obranu svého teritoria. V průběhu staletí se tyto prostředky začaly dělit na útočné a obranné. Tedy ve chvíli, kdy člověk začal zbraní útočit, začal pochopitelně i vyvíjet prostředky na svou obranu. Celý vývoj zbrojení ovšem nabral směr od praktického lovu a válčení k výrobě honosných, zdobených zbraní. S tím ruku v ruce nastupuje na scénu éra soubojů.

Fenomén soubojů k historickým zbraním neodmyslitelně patří. Ovšem novodobá podoba, tak jak jí známe my, tedy především z období Francie 16. století, má své kořeny již ve středověku. Za první klání se dají považovat rytířské turnaje a tzv. instituce božích soudů: „Pokud soudce nevěděl na jakou stranu se přiklonit, přistoupil k tomuto řešení a jedna ze stran odešla z rozepře mrtvá, tedy nestál při ní Bůh,“ upřesňuje počátky duelů na život a na smrt J. Šach. V historickém kontextu zachvátila "soubojová horečka" Evropu až v druhé polovině století XVI. a souviselo to především s rozvojem šermířských škol, tedy italské, španělské a francouzské: „Je třeba si uvědomit, že po celou dobu byly souboje postaveny mimo zákon, a to už od roku 1215, kdy boží soudy uvedla v nemilost křesťanská církev. Záleželo ale na tom, jak se k soubojům stavěl panovník, zda je toleroval nebo naopak přísně trestal.“

Šermíři předvedli své umění

Pravidla konfrontace dvou zúčastněných se vyvíjela. Důvodem duelu bývala především urážka a tím, že uražený vyzval oponenta, dal v šanc svůj život. Dokázal tím, že čest je mu více než život sám. Jednalo se tedy o souboj cti, ve kterém často hrály roli malichernosti. Pouze ve Francii v době největšího rozmachu tohoto trendu ke konci již zmíněného 16. století, zemřelo v průběhu 20 let 10 000 šlechticů, což pro tamní společnost znamenalo poměrně velký problém. Král Ludvík XIII. proto velmi přísně souboje trestal. Padaly v té době doslova hlavy.

Celý rozhovor Dvojky Českého rozhlasu si můžete vyslechnout v přiloženém audiozáznamu...

autor: Jan Sklenář
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?