„Nechci soudit,“ říká režisérka rozhlasových Příběhů slavných Bela Schenková

Když Bele Schenkové rozhlas nabízel režii Příběhů slavných, slyšela ukázky z příběhu ruského básníka Sergeje Jesenina. „Je to zvláštní spojení, ale můj dědeček, kterého jsem nikdy nepoznala, Jesenina miloval. Byla jsem potěšená.“ A z potěšení vznikla spolupráce.

„Je tam tolik zajímavých lidí a člověk si to užívá, ať už je to literatura nebo kinematografie,“ svěřuje se s motivací. A nahlas pak přemýšlí nad osudy třeba Vlasty Buriana nebo nejnověji Oldřicha Nového: „Soudí se nám lehce. Ale ta doba byla nekompromisní. Člověk si myslí, že by byl hrdina. Ale v dané chvíli třeba zpanikaří. Já je nechci soudit.“

Spolupráce s Ivanou Chýlkovou

Výběr vhodných herců je pro ni pokaždé výzvou. „Je to ale příjemné přemýšlení. Člověk má spoustu přátel a potkává i nové lidi. Třeba Ivana Chýlková neměla velkou zkušenost, ale teď jsme ji měli třikrát a je to obrovský komik.“ Před Příběhy slavných Schenková pro rozhlas psala třeba pohádky.

„Je to všechno o fantazii a o tom, jak ten pořad bude vypadat. Jak ho obohatíte zvukově či hudebně. Novou krásnou zkušeností je pro mě práce se zvukovými designéry. Je to velké dobrodružství.“ Nově chystá pohádku o geniálním klukovi, který se stane prezidentem, nebo trilogii z počítačového světa.