Nebudu žebrat! A tak jsem v norkovém kožichu prodávala na ulici dětské kresby, vzpomíná zakladatelka hnutí Stonožka

„Já za Stonožku vůbec nemůžu“, říká skromně Běla Gran Jensen. Po letech strávených v emigraci navštívila v roce 1990 naši republiku. Před odjezdem zpět do Oslo slíbila sestřičce z jedné české nemocnice, že se pokusí sehnat peníze pro tamní dětské oddělení. Nezůstalo jen u slibu. Bělu Jensen napadlo, že by děti mohly pomoci dětem.

„Seděla jsem v letadle a říkala si: Přece nebudeš žebrat? Tak jsem si řekla, že se obrátím na české učitele, děti budou malovat a já to budu prodávat. Bylo to naivní.“ Myšlenku přesto uskutečnila.

Prodavačka v drahém kožichu

„Ve svatém nadšení a v norkovém kožichu jsem stála před obchodními domy a ty kresby prodávala.“ Norové byli nadšeni. Všimli si prý, že je to poprvé, co někdo nežebrá. Kromě toho: Norové jsou nejštědřejším národem na světě. Koncem října se tam konají různé sbírky.

„Do toho se zapojují všichni, včetně královské rodiny. Čtyři miliony Norů dokážou za víkend vybrat 218 milionů norských korun. A mě dráždilo, že jim nikdy nikdo nepoděkoval. Stonožka byla první.“

Armáda pomáhá

Spolupráce s Českou armádou začala v březnu 2000, kdy byla Běla Jensen žádat o pomoc při přepravě 4 sanitek na Balkán. „Šla jsem na Generální štáb a pan generál Šíba, který by měl dostat Nobelovu cenu za mír, mě přijal a řekl, že nám pomůžou. A díky němu začala ta neskutečná spolupráce.“

Hnutí Stonožka zajistilo v roce 2009 pro děti v afhánské provincii Lógar dřevo na otop a distribuci učebnic|foto:Český rozhlas

Děti pro děti

V hnutí dnes pomáhají tisíce dětí a stovky učitelů v českých školách. I na Slovensku, v Norsku, Polsku, a v Kanadě zapustilo své kořeny. Děti malují vánoční přání, získávají finanční prostředky organizováním Stonožkových týdnů, pořádají sbírky na pomoc nemocným a postiženým dětem v Česku i v jiných zemích světa.

Jak se dostala do Norska a proč v něm zůstala? Jak probíhá spolupráce s armádou? Jaká ocenění hnutí získalo? Více uslyšíte v iRadiu.