„Naše hrady jsou nejatakovanější součástí národního kulturního dědictví,“ tvrdí Tomáš Durdík

18. leden 2012

Naším dnešním (18. ledna) hostem pořadu Je jaká je byl po 9:05 hodině český kasteolog Tomáš Durdík.

Co je vlastně kasteologie?

Poměrně mladý obor, který má ovšem velmi starý předmět svého zkoumání. Tak by se dala jednoduše popsat kasteologie. A jak by tento pojem specifikoval odborník Tomáš Durdík? „V Evropě je dnes kasteologie obecně chápána jako mezní historická disciplína. Znamená to, že se jedná o obor, který zkoumá středověká a raně novověká, většinou opevněná, feudální sídla. Zabývá se jimi ale z různých pohledů, protože to ve své době byly polyfunkční objekty. Dnes se třeba každou touto funkcí zabývá speciální vědní disciplína. Kasteologie se ale snaží, speciálně v dnešním pojetí, o pohled s využitím metod a kombinací pohledů všech těchto speciálních disciplín. Není to čistá archeologie, umělecká, stavební a vojenská historie, čisté dějiny osídlení apod., ale taková kombinace toho všeho.“

Zahraniční vědci prý příliš nespolupracují

Pro českou kasteologii je typický náročný postup, kdy se snaží zástupci všech pohledů a disciplín spolupracovat od samotného začátku výzkumu. A jak je tomu za hranicemi naší republiky? „Ve většině zemí se pracuje tak, že odpovídající specialista zpracuje svůj pohled, který se pak např. aditivně „shrábne“ dohromady do jedné knížky. Jednotliví zpracovatelé těchto pohledů ovšem moc nezohledňují to, co vymyslí jiní. O tom, že by s nimi spolupracovali, a že by se výsledky jejich výzkumu navzájem ovlivňovaly a podmiňovaly, už ani nemluvě.“

„Jasné věci“

Archeolog se výzkumu hradů a jejich zřícenin věnuje už více než 40 let. „Čím víc se něčím intenzivně zabýváte, tím víc vidíte, jak tzv. „jasné věci“ vůbec jasné a jednoduché nejsou. Na jedné straně se s přibývajícím množstvím poznatků před člověkem otevírá i více otázek. Na straně druhé ale dochází k modifikaci obrazu dané problematiky.“ Tomáš Durdík je za to ale rád. Bylo by prý smutné, kdyby se dnes na určitou věc díval stejným úhlem pohledu jako před čtyřmi dekádami.

Středověk zkreslený romantiky a hollywoodskými tvůrci

„Středověk měl úplně jiný hodnotový systém, automatismy, způsob myšlení,“ říká „otec zakladatel,“ jak ho přezdívají kolegové, ke každodennímu středověkému životu. Pohled na tuto éru prý velice zdeformovala jednak doba klasického romantismu, který prý „nabájil spoustu nesmyslů.“ Ovlivňují nás ale také velmi málo informované představy hollywoodských a jiných filmových režisérů. Ti totiž, ve snaze, aby byl jejich snímek akční, co nejbarevnější a nejkrásnější, dostávají jednotlivé znaky středověku úplně jinam, než kde byly. „Někdy to může být zkresleno i osobním úhlem pohledu. Zejm. dámy, když např. procházejí kolem dvoumetrových kamenných zdí, které jim připadají studené, tiše omdlévají, že by v něčem takovém jistě bydlet nemohly. Neuvědomují si ale, že v té době se jednalo o nejlepší obydlí, které bylo k dispozici.“

Kasteologie včera a dnes

Čeští kasteologové rozhodně nemají na růžích ustláno. Výzkumy pro vědu mohli naposledy provádět přibližně před 20 lety, život jim ztrpčují i osoby bloudící krajinou s detektory kovů. „Dnes děláme pouze výzkumy záchranné, což znamená, že ochraňujeme poškozené a mizející prameny tam, kde nějakým způsobem dochází k jejich narušení. V této souvislosti si musíme uvědomit, že jsou naše hrady nejatakovanější součástí národního kulturního dědictví.“

Vandaly, nezákonnými výkopy a užíváním detektorů kovů je prý ročně poškozováno a ničeno asi 30 až 40 lokalit. Škody mohou způsobovat ale i zásahy při různých stavebních činnostech nebo během těžby dřeva. „Historicky máme velice nedokonalý systém památkové ochrany,“ stýská si Tomáš Durdík, který zároveň přiznává, že spolupracuje se spoustou amatérů. „Jsou to lidé, kteří v sobě našli takovou úroveň pochopení a lásky k objektům, o které se chtějí starat, že jsou ochotni spolupracovat s odborníky a uvědomit si, že je to také příběh o pokoře. Oni sami se totiž musí snažit pomoci konkrétnímu hradu či objektu a ne ho přetvořit k obrazu svému.“

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio