Naivní? Vidíme věci tak, jak opravdu jsou. Jako Indiáni, říká Iveta Dušková

„Já dělám jednoduché a opravdové divadlo,“ vysvětluje Iveta Dušková. „Dalo by se možná říct i naivní. V jedné hře dokonce říkám, že naivní může být i hloupé. Může být ale takové, že vidíme věci tak, jak jsou, tedy opravdově. Jak to dělají Indiáni.“

Hodně ji baví souhra na jevišti. „Chtěla jsem, aby tam nebyli ti, kteří jen přicmrndávají, ale aby hráli všichni. Baví mě společná hra, vzájemná podpora. A takových her jinde opravdu moc nenajdete.“

Přirozená poloha

Na rozdíl od manžela Jaroslava Duška o svých hereckých schopnostech pochybovala už na DAMU. A improvizace se bála. „Pro Jardu je to přirozená poloha,“ vysvětluje. „Ale psaní her mi jde samo. Nikdo na mě nespěchá a jsem se svými postavami ve svém vlastním prostoru. To je moc prima.“

Dnes se místo herečky považuje spíš za divadelnici. Tedy režisérku, autorku her a taky pedagožku. „Po nějakém čase hraní v různých divadlech jsem zjistila, že asi nejsem správná univerzální herečka. A vlastně mě to nebaví.“

Neherečka, co učí herectví

Jaroslav Dušek hraje v Divadle Kampa Malou vizitu: tradiční iprovizaci jako v Arše, ale na menším jevišti|foto: Tomáš Vodňanský

Ve správný čas ji oslovil kamarád s nabídkou učit. Toho se prý lekla ještě víc, ale nakonec to zkusila. „Začalo mě to děsně bavit. Vzhledem k tomu, že sama jako herečka tápu, tak jsem asi dokázala pochopit, jak to cítí i mí studenti.“

Tam také objevila svou poetiku a schopnost psát. „To se stalo najednou a samo. Založila jsem si Cylindr a konečně pracovala se souborem, který jsem si sama vychovala a který je na mě naladěný.“

Jaké hry můžete v Divadle Kampa vidět? A jak vzpomíná na rozhlas a točení rozhlasových her? A proč se nakonec rozhodla studovat DAMU? Uslyšíte v iRadiu.