Muší potápěčky se skafandrem

Na obzoru se vypínají zasněžené štíty Sierry Nevady, z druhé strany se tyčí vyhaslé sopky a z vody vystupují podivné krápníkové útvary. Voda je neuvěřitelně slaná, někdy sytě modrá, jindy hráškově zelená.

Jezero Mono v Kalifornii je staré a mrtvé. Nežijí v něm žádné ryby ani korýši. Jedni z mála, kdo si s těžkými životními podmínkami dokázali poradit, jsou mouchy břežnice.

Voda se do jezera dnes známého pod jménem Mono, dostala před tři čtvrtě milionem let. „Před 60 000 roky se propojení jezera s okolím uzavřelo, od té doby vysychá a hromadí se tam soli. Dnes je voda v jezeře 3krát slanější než voda v oceánu, je alkalická, je to vlastně naředěný louh, má pH 10,“ popisuje nehostinné podmínky jezera Mono biolog Jaroslav Petr.

Moucha potápěčka

Břežnice vleze do vody a i v hloubce dvou metrů je schopná požírat vodní řasy a klást tam vajíčka. Muším larvám se v mrtvé vodě kupodivu dobře daří. To ale není jediná podivnost této mouchy. Podobně jako akční hrdina z béčkového filmu totiž vylézá z vody zcela suchá!

„Ukázalo se, že do vody lezou v jakémsi skafandru. Zvláštním skafandru z tenké vrstvy vzduchu. Třeba potápníci si s sebou nosí malé bublinky vzduchu, ale v tomto případě vzduch pokrývá celé končetiny a celé muší tělo,“ vysvětluje Jaroslav Petr.

Potápění s PET lahvemi

Nutno podotknout, že potápět se se vzdušným skafandrem není žádný med. Moucha se pořádně nadře. Aby se potopila, musí vyvinout až 18krát větší sílu, než je hmotnost jejího těla. Je to asi podobné, jako kdybychom se chtěli potopit s 10 PET lahvemi přivázanými kolem trupu. Naopak vynoření bývá rychlé a hladké, vystřelí ji to jako katapult.

Logo|foto:Český rozhlas

Mouchy břežnice žijí u jezera Mono v obrovském množství. Každý rok navštíví jezero při tahu na dva miliony ptáků. Právě mušky potápěčky jsou jejich častou kořistí. Mušími larvami se pak kdysi dávno živili i Indiáni z místního kmene, říkalo se jim „pojídači muších larev“.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.