Moskevské večery a šanghajská rána

26. březen 2007

Do Ruska nepřijíždí jen čínský prezident. Spolu s ním jsou v Moskvě a na řadě dalších míst očekávány celé početné výpravy z Pekingu, Šanghaje, Šenženu i Chajnanu. Hu Jintao totiž společně s Putinem zahájí velkou serii akcí, souhrnně zvanou ,,Rok Číny v Rusku". Ta navazuje na právě skončený ,,Rok Ruska v Číně.

Nejvyšší čínský představitel bude Putinovým hostem tři dny, kdy i na propagandu bude věnováno hodně času, ale nejvíc se toho odehraje soukromě mezi čtyřma očima obou prezidentů. Hu a Putin - oba jsou suverénními koncipienty a výkonnými managery vlastních politických i sociálních doktrin, které odsouvají do minulosti staré představy jak řídit stát a usměrňovat vývoj společnosti.

Každý velmi dobře chápe nesčetné problémy, s nimiž se i jeho partner při řízení vládního aparátu setkává. Putin to má obtížnější. Tu nejdůležitější mocenskou oporu - vlastní politickou stranu si teprve vytváří. A musí spěchat, protože už za rok bude v čele Ruska jeho nástupce. Putinův pekingský kolega Jintao, jehož rodinné jméno je Hu má všechny tři tradiční opratě moci už plně v rukách - armádu, státní byrokracii a ovšem i řádně zděděnou politickou, stále ještě zvanou a to nadlouho komunistickou partaj.

Nezapomeňme však na významný fakt -Hu, i Putin vklouzli do mocenských bot svých předchůdců historicky prvně bez krutého a nemilosrdného boje o nástupnictví. Pokojné předání žezla včetně jaderného kufříku se v obou případech odehrálo mírově a spořádaně, k příjemnému překvapení jak ruské tak čínské společnosti a ovšemže i ostatního světa. Jakéto milé semínko demokracie na východní polokouli!

Oba státy- Čína a Rusko patří do nejvýznamnějšího mocenského klubu planety. Jsou stálými členy Rady bezpečnosti, ale zároveň jim patří tento mandát jen díky obřím rozměrům jejich území a pro nesporný potenciál rozvoje. Jinak to hlavní - životní úroveň obyvatelstva přes vzestup v posledním období (velmi mírně řečeno) - moc radostná není. Staré revoluční ideologie byly jen dobrým žebříkem k moci. Nyní se Putin a Hu uspokojují tím že jsou obecně bráni jako pragmatici.

Za pobytu Hu Jintaa v Rusku podepíší celou řadu hospodářských a dalších dohod, jistě mezi nimi bude i programový dokument. V rukávě nepochybně budou mít i nějaké to spektakulární překvapení. Putin třeba může bojovat na tatami s čínským přeborníkem v karate a Hu Jintao s nímž do Ruska přijel i šanghajský jazzový orchestr, může předvést jak oprávněná je jeho pověst skvělého tanečníka, který miluje a moc dobře umí foxtrot. Třeba si při tanci i připomene, jak kdysi tančil na jednom universitním večírku, když hráli zrovna hit ,,Šanghajské ráno u přístavu", a jak si tím získal obdiv dcery Teng Hsiaopinga, soudružky Teng Nan - bez čehož by se nikdy nedostal až do pekingského prezidentského paláce.

Zásadní společné postoje Putinova Ruska a Hu Jiantaovy Číny budou nepochybně dány najevo při více příležitostech. Bude mezi ně patřit klidným ba až zdvořilým tónem pronášená kritika americké zahraniční politiky. Dřív by to byla tak zvaná kritika amerického hegemonismu. Teď se na východě mluví o nepřijatelnosti vytváření jednopolárního světa. Což je ovšem totéž.

Rok Číny v Rusku bude v mnoha ohledech pozoruhodný. Nejspektakulárnější budou samozřejmě desítky představení vynikajících divadelních a jiných kulturních souborů. A Rusko zjistí, že třeba foxtrot ruského medvěda s čínským drakem může být i dost zábavný. Na chvíli se zapomene na veliké sociální i jiné problémy na obou březích Amuru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Jan Petránek
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.