Mohla přežít? Přestože ji bývalý přítel pobodal a chtěl vyhodit z vlaku?
Pořád se hádali. Byl agresivní, nepracoval a nechal se živit svojí 45letou družkou, která se starala i o svou dceru. On měl na krku jen exekuce a dluhy do milionu. Taky proto s ním po čtyřech letech radši ukončila vztah. V březnu 2007 ale další hádka skončila zdevastováním bytu a muž musel být vyveden policií. Po pár dnech na ni čekal na nádraží...
Scénář: Tereza Vojtová a Jiří Straus
Supervize: Bronislava Janečková
Režie: Jaroslav Kodeš
Zvuk: Petr Šplíchal
Moc dobře věděl, kterým vlakem bude cestou z práce projíždět. Už od rána pil a na povzbuzení si dal ještě trochu pervitinu… Ve vlaku jí pak dal nůž pod krk a dovlekl ji ke dveřím vagonu, že ji za jízdy vyhodí. V tu chvíli za nimi z kupé vyběhl jiný cestující. Vlak začal brzdit, a tak muž ženu dvakrát bodnul nožem do zad a jednou do břicha.
Ještě se chlubil
Naštěstí na sobě měla tlustý kabát a bodné rány nebyly moc hluboké. Útočník na zastávce utekl, ale svědek zůstal, aby ženě pomohl. Policie i tak útočníka brzy našla. Na benzínce s výhledem na nádraží. S cigaretou v ruce odtud pozoroval, jak odjíždí záchranka, a obsluze se chlubil, že pobodal „svoji starou“ a že ji chtěl vyhodit z vlaku.
I během zatčení a vyšetřování se choval sebejistě. Doslova se vytahoval. Ale tvrdil, že ženu zabít nechtěl. Jen postrašit. Byl už třikrát trestaný, za napadení a krádež seděl i v Německu. Napadená žena se při výslechu chovala jako typická oběť: submisivní týraná žena se závislostí na agresorovi, která útočníka na konci ještě hájí.
Pokus o vraždu?
Za pokus o vraždu mu hrozilo 18 let. Za ublížení na zdraví by dostal o dost míň. Záleželo na tom, jak to bude soud posuzovat. Proto požádali o vyšetřovací pokus forenzního biomechanika Jiřího Strause. Jeho cílem bylo zjistit, jaká zranění by napadená žena utrpěla, kdyby byla vystrčena z jedoucího vlaku.
K dispozici měli identický vagon, jako byl ten, ve kterém došlo k napadení. První část vyšetřovacího pokusu proběhla ve stojícím vlaku za účasti obžalovaného a figurantů. Od útočníka potřebovali znát přesné místo a přesnou pozici ženy ve vlaku. Figuranti pak ze stojícího vlaku vyskakovali, zatímco vyšetřovatelé měřili délku a způsob dopadu.
Pokusy s figurínou
V další části pokusu vyhazovali figurínu z vlaku jedoucího 90 km/h. Figurína váhou i výškou odpovídala poškozené. Její dopadová rychlost do kolejiště byla 11 m/s. Rychlost hlavy při nárazu na zem by v takovém případě byla 27,3 m/s. Při hmotnosti hlavy poškozené 4,9 kg by síly na ni působící při vystrčení z vlaku a dopadu na kolejiště byly v intervalu 9–23 kN.
Hranice tolerance organismu pro frakturu lebky se pohybuje už okolo 7 kN. Všechny biomechanické parametry vysoce překračovaly hranici přežití: poškozená by při vystrčení z vlaku dopad na kolejiště nepřežila. Soud pachatele-recidivistu nakonec odsoudil za pokus o vraždu a vydírání na 13 let. Muž se na místě odvolal.
Jen vyhrožoval
Odvolací senát nakonec neshledal v jeho jednání vražedné úmysly a udělil mu trest jen za vydírání se zbraní a s úmyslem způsobit těžkou újmu. Trest mu snížil o tři roky, tj. na 10 let odnětí svobody. Přikývl tak argumentům obžalovaného, že svoji družku chtěl „jenom“ postrašit.
Související
-
Pád. Jak se vypočítává vzorec pro vraždu?
Složité výpočty, počítače, simulace. Přečtěte si, jak kriminalisté ve skutečnosti dopočítávají vzorec pro vraždu pomocí forenzní biomechaniky a detektoru lži.
-
Odložený trest pro vraha. Události roku 1989 mu hrály do karet
Případ, který bylo možné došetřit až skoro po 18 letech. Byl pak trest pro vraha vůbec ještě trest?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.