Místní hrdina

Směl jsem být tentokrát členem poroty a mohu zodpovědně prohlásit, že studium osudů, lidských portrétů a profesních snad drtivé většiny nominovaných podnikatelů obého pohlaví bylo snad nejzajímavější četbou, jakou jsem letos absolvoval. Představte si ženu po autonehodě, která jí přervala dosavadní příjemný život, ale nedonutila ji vzdát se; našla si novou náplň života, nové domácí, povolání, stala se podnikatelkou a denně bojuje o úspěch, kterým je - v mnohem zavedenější a větší konkurenci - prodej alespoň takového množství výrobků, které jí umožní důstojné živobytí. Anebo zkuste věřit příběhům statečných, kteří si umanuli, že budou vykonávat cosi prospěšného pro společnost, třeba z hlediska ekologického, a zároveň tím uživí nejen sebe, ale i další pracovní síly. Těch vyprávění by byla dlouhá řada a nesmírně ladí s programovou řadou stanice ČRo 2 - Praha Váš příběh, která denně, od pondělí od pátku, nabízí po 14 hodině reportáž či dokonce dokument ve stopáži kolem 12 minut, jenž načrtne - někdy do překvapivé hloubky - životní pouť tak cennou a povzbudivou, že si posluchač, a bývám jím často, řekne: Božíčku, co jsou mé problémy proti tomu, co slyším, a tak se přece nepoložím a budu taky bojovat...

Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo ve čtvrtek 6. listopadu večer v podmanivém prostředí odsvěcené kaple SacréCoeur v Praze na Smíchově, v sousedství pozoruhodného kostela sv. Gabriela, který ve stylu beuronské secese daly koncem 19. století postavit belgické jeptišky a kde po sametovém převratu na čas kázal budoucí biskup pražský, Václav Malý. Seděl jsem u stolu s ostatními, kteří tvořili letošní porotu, sledoval výborné moderování Jana Čenského, skvělé výkony slovenské vokální skupiny Close Harmony Friends a nastražil uši při projevu generální ředitelky Mediatelu, Američanky jménem Mrs. Kimberly Lewis. Řekla, že tuto soutěž zažila jak doma za mořem, tak v Německu, že jejím vyvrcholením bývá slavnostní galavečer za účasti stovek podnikatelů a desítek politiků, ale tady že se začínalo od nuly a nebylo a není to vůbec snadné. Proč? Protože, cituji paní generální ředitelku, jsou zdejší malí a střední podnikatelé příliš skromní, neradi na sebe upozorňují, neradi se pochlubí tím, co dokázali. Na což později trefně replikoval Jan Čenský připomenutím známé skutečnosti, že v Čechách se úspěch neodpouští...

Poté, při pohoštění a dalším volném programu, jakož i během noční jízdy z této události, jsem přemýšlel na tím, co může být dalším kamenem úrazu při získávání co největšího množství kandidátů do této záslužné soutěže. Po mém soudu je to samotný název, převzatý ze světa a jazykově správně převedený, nicméně narážející na jiné civilizační prostředí.

Hrdina, hero, je v angličtině slovo, které vzbuzuje - mohu-li to posoudit - střízlivě kladnou odezvu. Asi by v západním světě do této kategorie zařadili vojáka v Afghánistánu, cyklistu Lance Armstronga, anebo lokálního politika Sarkozyho v době, kdy se neohroženě vydal do místní školy zachránit děti držené teroristy coby rukojmí. U nás je to po uplynulých desítkách let složitější. Sice mnozí z našich občanů nadšeně vítali ruské vojáky při osvobozování Prahy, kdy jim za vůně šeříků a obecné euforie znělo slovo "geroj" nadšeně. Po pár letech, a pro ty méně chápavé po srpnu 1968, však dostal geroj v českých ústech trpkou příchuť, která trvá víceméně dodnes, ať už poprávu nebo ne. A co domácí nesmysly typu Hrdina socialistické práce? Ne že by tu za minulé doby řada lidé poctivě a dobře nepracovala, ale ověnčit je tímto titulem, frázovitým až běda, nemuselo být pro každého z nich zrovna důvodem k upřímnému jásotu. Osobně patřím ke generaci, pro které toto označení bylo doslova odpudivé.

Ani po listopadu, obávám se, nám ještě nezní slovo hrdina tak břeskně, jak by se slušelo. Nejen proto, že řada nových velkých businessmenů se po čase znemožnila, neboť se provalily jejich podvody a krádeže, takže vrhli temný stín i na ostatní, poctivé, a na pojem hrdinství také. Navíc, myslím, je zde onen pradávný český skepticismus, zdravý v instinktivní obavě před velkými patetickými slovy, a možná i naše nevykořenitelné švejkovství.

Proto, prorokuji, bude ještě pár let obtížné přesvědčit českou společnost, že malý a střední podnikatel(ka) jsou lidmi, kteří tvrdě pracují, potýkají se s klacky pod nohama a zaslouží si když ne náš obdiv, tak aspoň uznání či minimálně naši toleranci. Věřím, že soutěž "Zlaté stránky hledají lokálního hrdinu", k níž jsme se rádi přidali, k tomu přiloží polínko.