Miroslava Němcová: „Odolnost si musíte vypěstovat“

Začínala v komunální politice a časem se dostala až do nejvyšších pater. Sama se tím cítila překvapena a zaskočena. „Když jsem vstupovala do politiky, nepředpokládala jsem, že se dostanu tak vysoko. Ani to nebylo mým cílem. Vztah k politice jsem ale získala už v dětství, kdy jsem vídala rodiče sedávat u rádia a poslouchat zprávy. Tam někde se asi zrodil můj vztah k politice.“ Miroslava Němcová je ráda, že se jí po roce 1989 otevřela možnost aktivně se účastnit politického života.

Ženy to v politice nemají jednoduché
„Politika je mužskou doménou a je hodně tvrdá. Ale postupně si zvyknete. Někdy přijdu domů a jsem unavená z agrese, která občas vládne ve sněmovně.“ Ženy to, podle Miroslavy Němcové, mají v politice extrémně těžké. “Nechci, aby to vyznělo tak, že bráním jít mladým ženám do vysoké politiky. Ale pokud jsou např. z Ostravy nebo Uherského Hradiště a mají to daleko do Prahy, stávají se víkendovými manželkami a matkami. Vídají se s rodinou jednou týdně a to je velké riziko. Taková situace vyžaduje od všech členů rodiny velkou spolupráci, obětavost a manžel musí být svatý muž.“ Jsou ženy odolné a schopné obstát v mužském světě politiky? „Ano, ale někdy míra odolnosti dosáhne maxima. Přicházejí stavy únavy a beznaděje. Odolnost, tu si musíte vypěstovat. Bez ní by to nešlo zvládnout.“

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová|foto: Noemi Fingerlandová

Okouzlující vůně knih
Vstupu do politiky předcházely roky, kdy se postavila na vlastní nohy a otevřela si knihkupectví. „Mám k nim hodně blízko, protože jsem jimi byla obklopena odmala. Pamatuji si, jak jsme do roku 1989 chodili každý čtvrtek stát fronty před knihkupectví. Ne vždy jsem dostala to, co jsem chtěla, protože výtisků bylo jen omezené množství. Chodila jsem kolem knihkupectví jako kolem cukrárny.“ Ve Žďáru nad Sázavou tehdy našla, díky přátelům, vhodné prostory pro svůj obchod. „Hledala jsem vlídné prostředí, kde by lidé mohli v klidu listovat knihami. Nakonec se to podařilo a byla to krásná etapa mého života.“

Lidé jsou stále stejní
Jednou z velkých vášní Miroslavy Němcové je četba starých stenografických záznamů. „Je to zajímavé z několika pohledů. Zjistila jsem například, že sněmovna je stále tím názorovým kolbištěm a bitevním polem a ze záznamů jednání je to znát. Kromě toho, stenografové zaznamenávali (a dělají to dodnes) nejen to, co bylo řečeno, ale také atmosféru v jednacím sále. Takže se tam dočteme např. toto: *Mluví poslanec XY, závorka, pokřik hanba zleva*, nebo *volání bravo ze středu sálu*, nebo *bouchání do lavic*, atd. Jak je vidět, lidé se nemění. A v tom je velký půvab.“

Miroslava Němcová|foto: Jan Sklenář

Doma se o politice nemluví
Podle Miroslavy Němcové neexistuje recept na šťastné manželství. Jak nám řekla, fakt, že potkáte toho pravého, je souhra náhod a velké štěstí. „To mě v životě potkalo a nevím, čemu za to vděčím. Když už se doma hádáme, tak kvůli hloupostem, jak už to bývá u párů, které jsou spolu dlouho. V těžkých chvílích ale zapínáme na krizový režim a nehádáme se. Ale když se u nás malovalo, tak to jsme se dohadovali např. kvůli tomu, kam pověsíme obraz.“ Radí se Miroslava Němcová se svým manželem? „Své názory mi nevnucuje a řekne je teprve, když jej o to požádám. Stejně tak dobře ví, že když přijdu domů, uvařím si kávu a o práci vůbec nechci mluvit.“

Co by si Miroslava Němcová přála?
„Aby v naší zemi byly mezi lidmi harmoničtější vztahy. Abychom se dokázali radovat a neviděli jen samé neúspěchy. A v soukromí? Abychom byli všichni zdraví, zdraví a zdraví.“

Více se dozvíte z rozhovoru Miroslavy Němcové s moderátorkou Stanislavou Lekešovou.