Ministrům jsem tehdy říkal strejdo, vzpomíná Tomáš Töpfer
Tomáš Töpfer, herec, režisér, ředitel Divadla Na Fidlovačce, senátor a také pedagog byl úterním (29. listopadu) hostem Dvojky a magazínu „Je jaká je“ po 11:05.
Vzpomínky na rozhlas
Rozhlas, tehdy ještě Československý, poznal Tomáš Töpfer jako malý kluk. Jeho máma zde totiž pracovala jako produkční redakce zábavy, a to od roku 1956. „Stal jsem se takovým inventářem rozhlasu. Strašně rád jsem si vždy vběhl do studiové režie a koukal, jak rozhlasoví mistři točí pohádky.“ Maminka ale začínala u dálnopisů, prý asi v zahraniční redakci. „Vzpomínám si také na to, že zde byli maminčini kolegové, kteří se později stali ministry. A já jim všem říkal strejdo.“
Jak oslovit Jana Wericha?
Tomáš Töpfer, což se asi málo ví, byl mezi střední a vysokou školou rozhlasovým redaktorem. S velkou úctou vzpomíná na reportáž s Janem Werichem. „Měl jsem to štěstí, že mě za ním vyslali. Kolegové mě tehdy hodně týrali, neboť jsem nevěděl, jak jej oslovit, zda mistře nebo jen pane Werichu. Nakonec se vše vyřešilo vlastně samo. Kroužil jsem kolem jeho vily, najednou se otevřelo okno a paní Werichová se mě zeptala, zda jdu za Jeníčkem. Vyšel jsem po schodech nahoru a tam stál pan Werich se svou flanelovou košilí a šálou. První slova, která mi řekl, byla: *Máte hezké boty, mladíku.* Následovala otázka: *Pijete irskou whisky?* Nikdy jsem ji tehdy nepil a nakonec jsem vypil asi čtyři panáky. Jak ta reportáž dopadla už ani nevím, ale na toto setkání strašně rád vzpomínám.“
Nový pořad na Dvojce?
Do rozhlasu se T. Töpfer ale možná vrátí. V současné době připravuje pořad s pracovním názvem „Sejdeme se u Kalicha.“ Mělo by to prý být povídání se zajímavými lidmi, ale v prostředí hospody, kde se v Česku řeší všechno. „Mohli by to být snad noví Sedmilháři, tedy v minulosti na této stanici velmi oblíbený pořad. Známí lidé by měli vyprávět své příběhy např. z dětství, tak trochu bez masky. Uvidíme, jestli se nám to podaří.“
Vánoce a doba adventní
Je tady doba adventní a tak nás samozřejmě zajímalo, jak vypadají Vánoce u Töpfrů. „Od té doby, co jsme se s manželkou dohodli, že si nebudeme na Vánoce dávat dárky, jsme osvobození od toho shonu a stresu. My si totiž dáváme dárky po celý rok. To, co ale u nás nemůže chybět, je samozřejmě štědrovečerní večeře se dvěma bramborovými saláty a s kaprem. Dva saláty proto, že jeden připravuji já podle receptu, který dělala má maminka a druhý, podle receptu manželčiny maminky. Navzájem pak ochutnáváme. Samozřejmě máme kapra, kterého si ale každým rokem ulovím sám. V této souvislosti musím opět citovat slova Jana Wericha : *Čas strávený na rybách se totiž nezapočítává do života.*“
Doma je doma
V posledních letech je prý T. Töpfer velmi konzervativní. „Zjistili jsme s manželkou, že jezdíme ven jen proto, že se těšíme domů. 14 dní bez domova je pro nás již opravdu hodně. Bydlíme v malém domečku za Prahou a dnes se mi opravdu hodně nechtělo nikam jet. Všechno bylo pocukrované první námrazou. Prostě doufám, že si jednou svého domova užiji více, než je tomu dnes, kdy se vracím i odjíždím za tmy.“
Co připravuje v Divadle na Fidlovačce? Co chystá v televizi? To si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Marií Retkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
