Miloš Szabó: "Živý plamen navazuje potřebu hlídat, bdít a být u toho"

A to tak intenzivně, že zapomínáme, že předvánoční čas by měl být spíše o klidných chvílích strávených s těmi, co je máme rádi. Jak tráví advent Miloš Szabó, farář, v jehož duchovní správě jsou i největší české hřbitovy?

Světlo svíčky

Virtuálně jsme s posluchači zapálili první svíčku na adventním věnci. V kostele sv. Prokopa na Žižkově v Praze ji ovšem zapálili již včera a adventní kázání bylo věnováno bdění: „Pokud kážeme boží slovo, měli bychom se učit vidět jinak. Ten pohled, který nám otevírá nejen oči, ale i schopnost vnímat druhé, nám ukázauje především jak pomáhat. I pouhým nasloucháním." Obecně prý adventní svíčka nemá sloužit pouze jako kulisa, ale jako prostředek k tomu se zastavit a popřemýšlet nad tím, jak jsou na tom naše vztahy: „Živý plamen navazuje potřebu hlídat, bdít a být u toho. Svíčka nás může zastavit a upozornit na případné skřípání v našich vztazích."

Dítě ukryté v očekávání

Čím je pro vás advent a co si o něm myslí farář? Jde výhradně o samotnou atmosféru blížících se Vánoc nebo je za tím něco víc, čím je zvláštní? „Je to hlavně příležitost, abychom v sobě jako dospělci nalezli kus dítěte, v té krásné a čisté podobě, nikoliv té infantilní. Neměli bychom se nechat o tuto příležitost připravit. Často nás totiž povinnosti odvádí od těch pravých hodnot." M. Szabó dodal, že hledání dítěte uvnitř sebe je prý na místě, a to proto, abychom se nezbláznili. Všimnout si prý máme toho, že neustále přibývá dní, kdy chceme utéct, uzavřít se do svých skořápek před okolím. Právě objevování dítěte uvnitř každého z nás je prý volba, která nám může pomoci.

Miloš Szabó a Daniela Brůhová|foto: Jan Sklenář