Milan Lasica: „Jsem skeptický optimista“
V rámci Slovenského dne byl dnes (18. května) hostem magazínu Je jaká je po 11:05 hodině slovenský herec, textař, dramatik a režisér Milan Lasica.
Šlechtic mezi komiky, jak bývá také nazýván, vystudoval stejně jako jeho celoživotní herecký kolega Julius Satinský dramaturgii na Vysoké škole múzických umení. Koncem 60. let působil v Divadle na korze. Řadu let byl členem bratislavské Novej scény, v roce 1982 přešel do Štúdia S, které se později přejmenovalo na Štúdio L+S. Hrál například ve filmech Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Vážení přátelé, ano, Tři veteráni, Saturnin nebo Výchova dívek v Čechách.
Na Milana Lasicu má většina z nás ustálený názor. Tento multifunkčního umělec je intelektuál se suchým humorem anglického typu, vůdčí osobnost humoristické dvojice, introvert, který jen tak neodhalí své nitro.
Poslední jmenovaný mýtus se mu v našem vysílání podařilo vyvrátit. Ze svých pocitů se vyznal nejen vyprávěním o svých fejetonech, které v současnosti píše. Mají formu dopisů, které odesílá stařeček z domova důchodců svému kamarádovi. Hodnotí v nich minulost, současnost a bilancuje. Po 11 letech, kdy se tomuto literárnímu žánru Milan Lasica věnuje, dostal nápad zkusit se stylizovat do nějaké postavy. A komu to chce všechno vyprávět?
"Mám jednoho kamaráda, se kterým chodíme pravidelně skoro každý den do kavárny. Už téměř 40 let. Spolupracoval jsem s ním autorsky, pracoval pro naše divadlo. Je to básník a tvůrce aforismů Tomáš Janovic, no a řekněme, že myslím na něho, když píšu tyto listy Emilovi.“
Milan Lasica nám dokonce prozradil i své oblíbené kavárenské menu, ve kterém alkohol ani cigarety nepřipadají v úvahu. Drží se anglického hesla, že alkohol se má pít "až po šesté" (resp. po 18:00). Neopomněl dodat, že na Slovensku to mnozí pochopili jako po 6:00 hodině ranní.
Fejetonistickým textům často svěřujeme vzpomínky na “staré zlaté časy“. A které mezi ně zařadil slovenský literát? "Zlaté jsou vždycky ty, když jste byli mladí. Ty nepříjemné vzpomínky člověk zapomíná, tak nějak je vygumuje z paměti a zůstávají jen ty nádherné."
Přesto se rozhovor (na Dvojce Českého rozhlasu) stočil i na dobu méně radostnou, kdy bývalý režim vystupování oblíbené slovenské dvojice Lasica - Satinský zakázal. A to na vrcholu jejich sil. Podle slov Milana Lasici ale toto příkoří snášeli poměrně sportovně. Nastoupili angažmá v Brně, hráli na zájezdových představeních a pravidelně i v Praze, kam na ně z protestu chodili nejslavnější čeští umělci. Náš host tuto událost nepociťuje jako nějaký trest a dnes na toto období vzpomíná tak nějak s nadhledem. ,,Možná jsem se trochu v jistých situacích trápil, ale v současnosti mi to už tak dramatické nepřipadá. Myslím si, že hodně lidí na tom bylo o mnoho hůř.“
Tato úvaha a role komika předurčuje Milana Lasicu k tomu být životním optimistou. Je tomu opravdu tak?"Popravdě, já bych nebyl rád pesimistou, ale zase nějaký přehnaný optimista taky nejsem. Spíše bych řekl, že jsem takový skeptický optimista. Pokud je to vůbec možné."
Své nitro Milan Lasica odhalil i v následném vzpomínání na svého celoživotního kolegu a hlavně přítele Jula Satinského.
Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
