Milan Kňažko: V neděli jsem byl v Latinské čtvrti v Paříži a v pondělí mě v Levici stříhali uprostřed kasárenského dvora

„Já jsem herec. Z politiky jsem odešel po zralé úvaze v roce 2002. Ale je pravda, že jsem tehdy sedm let nehrál.“

Česky jsem četl dřív, než jsem chodil do školy

Když mu bylo pět let, přišel o otce, který byl politický vězeň. Společně s bratry pak trávil hodně času na ulici. „Můj starší bratr byl v patnácti mistr Slovenska v boxu v těžké váze. Proti němu jsem neměl šanci. Sice mě bil, ale zároveň nedovolil, aby se mě někdo dotknul.“

Milan Kňažko mluví perfektně česky. „Čeština byla první řeč, ve které jsem četl. Můj dědeček mě naučil číst i švabachem psané duchovní písně, i Kralickou bibli v češtině. Já česky mluvil a četl dřív, než jsem šel do školy.“

Návratu z emigrace předcházelo několik bezesných nocí

Společně s bratry emigroval do Francie. Ale pak se vrátil. „Za prvé moje maminka byla nemocná. A jediný, kdo se mohl vrátit, jsem byl já, protože jsem si legalizoval pobyt. Druhý důvod byl režisér, se kterým jsem točil film Ring volný. Film vyhrál cenu za nejlepší herecký výkon.“

Režisér i maminka psali, aby se vrátil. „Já už měl ve Francii dvoupokojový byt a chtěl jsem tam zůstat. Strávil jsem pak několik bezesných nocí, a nakonec jsem se rozhodl pro návrat.“

Milan Kňažko a Jan Rosák|foto: Adam Kebrt

Francouzštinu zvládl na jedničku

Ne každému se povede, aby prorazil v cizině. Milan Kňažko nabídku od divadla dostal. „Nejdřív jsem francouzsky uměl málo. Seznámil jsem se tehdy s budoucí manželkou. Nahrával jsem si francouzské věty a různými pravidly jsem měl polepený pokoj.“

Obdivoval francouzskou kulturu a snažil se jazyk zvládnout co nejlíp. „Největší poklona pro mě byla, když se mě po dvou letech ve vlaku zeptali, ze kterého francouzského regionu jsem.“

Vlasy mu stříhali na dvorku v Levici

„Měl jsem po návratu z emigrace nastoupit vojenskou službu a zpozdil jsem se o pět dnů. Měl jsem vlasy po ramena a stříhali mi je uprostřed dvora. Nějaký plukovník na mě křičel, co jsem to za hovado.“

„Když jsem odcházel, tak jsem byl hrdý na Československo, že jsme nepodlehli té propagandě, ale když jsem se vrátil, už to byla jiná země. Byl jsem smutný, jak jsme se změnili.“

Později podepsal Několik vět. Když mu zakázali jet na festival československý filmů do Španělska, chtěl, aby ho přijal ministr kultury. „Když to neudělal, tak jsem vrátil titul Národní umělec a napsal jsem otevřený dopis. Druhý den to šlo na Svobodné Evropě, kam já jsem to neposlal.“

Co teď v Čechách točí? Jak složitá byla cesta k herectví? Více uslyšíte v iRadiu.