Michaela Vetešková: „Hlavu vzhůru, sukni dolů, ať si vítr fouká“

Stát pevně na zemi a nevzdávat se příliš brzy

Práce reportéra je mnohdy velmi náročná. Za proměnlivého počasí, ve stresujících podmínkách, vyčkává na ne vždy zcela přístupných místech, přičemž výsledek jeho práce je často nejistý: „Podle mě by rozhlasák měl být nenápadná figurka, která se pohybuje v centru dění a během krátké chvíle se musí rozhodnout, kdy vytáhnout telefon a zavolat do vysílání.“ Hlavu vzhůru, sukni dolů, ať si vítr fouká. To je oblíbené přísloví, které M. Vetešková ráda používá a ve stručnosti bychom si jej mohli vyložit tak, že není dobré věci vzdávat příliš brzy a přitom je důležité stát pevně na zemi: „Moje kořeny jsou na Valašsku a jsem na to hrdá. Valaši jsou uzavření a trochu rebelující povahy a k tomu mám docela blízko.“

Psát pro děti je odměna

Kde se tedy v reportérce vzalo spisovatelské „střevo“? Na tuto otázku autorka odpověděla, že pohádky a novinářská činnosti není to jediné, co v jejím šuplíku nalezneme. Psaní se totiž věnuje již od dětství: „Vždy jsem si představovala, že budu psát divadelní hry a jejich tvorbě se věnuji od útlých let, a to díky divadelnímu souboru Kohútek. Bohužel o ně nikdo příliš nestál a v současnosti už mě to ani nemrzí.“ Odměnou pro M. Veteškovou prý zůstává, že si cestu k její tvorbě nalezli ti nejmenší, kterým se libí. Na kontě spisovatelky jsou už dvě velmi oblíbené dětské knížky s názvem Jak maminka vylezla na strom a Jak maminka vylezla na věž.

Michaela Vetešková|foto: Jan Sklenář

Práce koníčkem

„Raději budu uklízet, než abych dělala školu pro školu, kvůli diplomu. Chci vykonávat práci, která mě baví.“ Tak odpověděla mladá M. Vetešková své mamince, když se rozhodovala, co půjde studovat. Práce je totiž to, co podle spisovatelky děláme většinu svého života, měli bychom v ní proto nalézt naplnění: „Kolikrát jsem se přistihla, že sedím před počítačem a hraji si se slovy, aniž bych si to uvědomovala. Manžel mnohdy nechápe, čemu se chichotám a proč si mluvím nahlas sama pro sebe.“ Dá se tedy tvrdit, že proces tvoření M. Veteškovou vždy zcela pohltí.
Spisovatelka píše především pro děti a jak sama říká, opravila podle názoru své dcery a jejích přátel mnoho věcí, i přesto, že se jí původní text líbil. U pohádkové knížky jsou nezbytné ilustrace. Ty vznikly v ateliéru Lucie Seifertové a všechny neuvěřitelné příběhy nápadité obrázky perfektně dokreslují. Vytváří tak úžasnou podívanou nejen pro ty nejmenší!

Více v přiloženém audiozáznamu na začátku článku…