Měl být na vozíku, dnes běhá jako čečetka. O zázračném uzdravení vypráví opera Jaroslava Duška

Jaroslav Dušek napsal ozdravnou operu L2: Brána do života. Přesvědčuje, že zázraky se dějí. Inspirací opery byl život německého politika Clemense Kubyho, který porazil prognózy lékařů, když ve 33 letech spadl ze střechy.

Neuvěřitelný příběh

„Uklouzl v noci ve 3:20. To je hodina mezi psem a vlkem. Přiletěl vrtulník, a do něj udeřil blesk. V ten moment se úplně odevzdal situaci. Do té doby to byl pragmatik.“ Clemens Kuby si rozdrtil obratel L2. Odtud také název díla L2: Brána života. Verdikt lékařů zněl: poraněná mícha a vozíček.

„Kuby nepřijímal žádné návštěvy, nořil se do meditace, učil se dýchat. Navzdory všem prognózám se začal hýbat. Dnes mu bude 70 a běhá jako čečetka. Kuby ve své knize píše, že primář poklekl a děkoval, že mohl být přítomen zázraku.“ Ten příběh Duška inspiroval k napsání libreta.

V hlavní roli didgeridoo

Hudbu k němu složil jeden z našich nejoriginálnějších hráčů na didgeridoo Ondřej Smeykal. „Ondřej si to přečetl a řekl ano, protože už v sobě nosil touhu rozepsat tóny, které slyší, když hraje, a převést tento zvuk na orchestr.“ Smeykal tedy složil hudbu (sedm základních částí), zaranžoval ji Mario Buzzi.

„Já na začátku předstupuji před obecenstvo, abych jim ten příběh převyprávěl, protože při hře se pak pracuje formou asociací a vše je podřízené tónům didgeridoo.“ Jako každé Duškovo představení i toto se „vyvíjí“. „Když třeba půjdete na Čtyři dohody po letech, myslíte si, že jste na jiném představení.“

Jaroslav Dušek a Martina Kociánová|foto:Adam Kebrt,Český rozhlas

Zázraky se dějí

Zažil sám někdy nějaký zázrak? „Do šesti let jsem uměl jsem skákat zpomaleně ze schodů. Ale jen v jednom místě v domě na Barrandově. Pak jsme se odstěhovali. Když jsem tam pak přijel na návštěvu, hned jsem hledal schodiště. Ta schopnost se ztratila. Pak se mi to povedlo už jen jednou. V 10 letech.“

Neztratili jsme schopnost vnímat zázraky? „Lidé v sobě potlačili divokost. Jsme bytosti zachvácené konvencemi, které považujeme za podstatné. Divokost neznamená, že se chováš nevhodně, ale svobodně. Říkáš, co cítíš, nenecháš se zavřít do předsudků.“

Co nejtěsnější sepětí s přírodou

Jaroslav Dušek je známý svými půsty, pobyty ve tmě. Snaží se o co nejtěsnější sepětí s přírodou. „Když se rostlina cítí ohrožena, umí se stát nechutnou, aby odpuzovala zvířata. Jak se asi chovají rostliny, které jsou pěstované průmyslově?“ ptá se.

„Třeba čajovník, kdyby byl sklízen často, tak začne vonět po nezralých banánech. To čichači vědí, že se tehdy nesmí sklízet, protože by byl trpký,“ myslí si Jaroslav Dušek. Existují kolem nás zázraky? Co by poradil nemocným? Jak se Jaroslav Dušek stravuje? Poslechněte si.