Martin Patřičný: Miluju tvary. Když vidíš křídla! Některé ryby! Ženskou! To je nejkrásnější na světě
Je mužem mnoha profesí. Věnuje se výtvarné práci se dřevem, píše povídky básně i knihy o dřevu. Jednu z nich napsal přímo pro ženy.
„Já píšu všechno pro holky, protože je mám rád," říká s úsměvem. Podle Martina Patřičného jsou to právě ženy, které předávají dětem lásku ke dřevu . „Vždyť přece mámy jsou ty, které jdou s dětmi do lesa a ukazují jim, že dřevo se nevyrábí, ale nejdřív musí vyrůst.“
Nejdřív se musel vyučit řemeslu. Jak je to s jeho uměleckou prací? Co se mu honí hlavou, než ze dřeva něco vytvoří? „Dělám takovou sochu, kterou unesu. Větší ne,“ říká. Ze dřeva tvoří sochy a obrazy, vždycky čeká a inspiraci shůry a pokaždé si připadá jako začátečník. Kdo o jeho sochách prohlásil, že jsou erotické? Uslyšíte v Nočním Mikrofóru.
Ve které zemi kromě Česka by se mu líbilo žít? Proč ho ve tvorbě rozčilovaly kruhy? A co ho zbavilo bolesti hlavy? Kdy se zamiloval do stromů? Co všechno dokáže prozradit dřevo? A je jeho práce se dřevem umění nebo spíš řemeslo?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.