Martin Patřičný: Borová postel voní

„Jsou skvělí řezbáři, daleko lepší než já. Ale já umím všechno: postel, stolek, svícny, mísy. Nedělal jsem profesionálně dýmky nebo hudební nástroje, ale všechno jsem si zkusil. To je řemeslo. Nápady přichází shora, víří mi hlavou. Vím, že taky jednou nemusí přijít vůbec,“ říká Martin Patřičný, který vyzkoušel devatero řemesel.

Studoval několik škol, odmaturoval na gymnáziu. Živil se jako prodavač, aranžér, skladník, dřevorubec. V roce 1988 dostal odvahu jít na volnou nohu.

Výstavní řezbář i poučený čtenář

Do dnešního dne měl na stovku výstav. Mimo jiné v Belgii, Kanadě či Dánsku. „Já si hraju se dřevem, přitom mě něco napadne, tak si to poznamenám a něco z toho vznikne,“ říká Martin Patřičný. Chtěl být spíše spisovatel než dřevař.

Martin Patřičný má rád přírodní dřevo, které krásně voní|foto: Česká televize

Jeho knihy, jako třeba Dřevo krásných stromů či Všechny krásy dřeva, se dočkaly mnoha dotisků. Ta osmá, zatím poslední, se jmenuje Čítanka.

Je to jakýsi příběh čtenáře. Najdete tady třeba žebříčky, která žena byla v literatuře největší mrcha, kdo byl největší lakomec a tak dále.

Čtěte také

Hrál i divadlo malých forem. Za totality ale všechno pustil k vodě a začal si hrát se dřevem. První věc, kterou udělal, byly stylizované hudební pulty na noty a knihovny.

„Při práci používám přírodní věci, vosk. Nejsem příznivcem vysokých laků a lesků, dřevo pak přijde o charakter. Je krásné mít postel nenatřenou, protože dýchá. Když je vlhko, tak borová postel voní."

Martina Kociánová a Martin Patřičný|foto: Adam Kebrt

Bobulka, Očko a Suk

Martin Patřičný pořádá od roku 1997 pravidelné občasné „dřevěné večery“. Součástí je poezie, filozofie i živá hudba.

Připravuje i seriál o skřítcích dřevících. Bobulka, Očko a Suk v něm chodí za malým Ondrou. „Nevíme, jestli budou peníze, nevíme, zda to někdo koupí,“ říká Martin Patřičný, ale seriál ho baví.

Jak si Martin Patřičný vybírá dřevo pro svá díla? Jak píše, co sám rád čte? Více uslyšíte v iRadiu.