Marie Formáčková: „Kdybych měla napsat knihu o Vladimíru Putinovi, byly by to samé bílé stránky“

Helena byla vědmou
Helena Růžičková byla první, se kterou dělala jako novinářka rozhovor. „Strašně jsem se toho tehdy bála, ale Helena byla úžasná a hned si se mnou začala tykat. Pak jsem za ní chodila se všemi svými problémy. Celá léta jsme se přátelily a navštěvovaly. Brala jsem jí jako člena rodiny a ona mi změnila život. Byla vizionářka a tvrdila mi, že jednoho dne budu spisovatelkou. Měla pravdu. Společně jsme spolu napsaly 9 knih, které se u čtenářů setkaly s velkým ohlasem. Jí samotnou to moc bavilo.“ Heleně Růžičkové nebylo nikdy zatěžko dělat něco pro druhé. „Někdo potřeboval práci nebo daňového poradce. Ona všechno zařídila. Rozdávala lidem naději, přestože později, když bojovala s těžkou nemocí, jí sama moc neměla.“

Kuchařka Zita Kabátová
Další herečka, se kterou Marie Formáčková napsala celkem osm knih, byla Zita Kabátová. „Chodila jsem za ní každé úterý a povídala jsem si s ní. Já jsem to natočila, napsala a pak jí to dala přečíst. Když jsem knihu dokončila a oznámila jí to, řekla jen: *Myslíte, že to je všechno, co si pamatuji?*. Tak vznikly další knihy a Zita Kabátová si prý přála, abych jich bylo celkem 10. Bohužel, toto přání se jí nesplnilo. „Byla to úžasná osobnost a málo se o ní například ví, že byla profesionální kuchařkou. Když jí umřela maminka, tatínek jí dal na školu společného stravování, kterou úspěšně vystudovala. Takže měla papír na to, aby si otevřela restauraci.“

Zita Kabátová|foto: ČTK,ČTK

Vzpomínky na Rusko
Spolužákem Marie Formáčkové na vysoké škole v Petrohradu byl pozdější šachový velmistr Anatolij Karpov. „Chodila jsem s ním do školy a pamatuji si, že jsme mívali utkání, kdy hrál se všemi najednou.“ Další osobností, kterou se na škole setkala, byl současný ruský prezident Vladimír Putin. „Na něj si ale nepamatuji vůbec a moc mě to dnes mrzí. Kdybych o něm měla napsat knihu, byly by to samé bílé stránky.“

Telefon
Jako malá chtěla být tankistkou, ale také básnířkou: „První básničku si pamatuju dodnes. Byla o telefonu a mohu vám ji zarecitovat. Mám dobrou paměť na hlouposti.“ Ve škole byla velmi dobrou žačkou. „U nás to bylo obráceně. Když jsem dostala dvojku, byla jsem nešťastná. Rodiče mě ale nepeskovali, spíše uklidňovali. Oplakala jsem každou poznámku. Moc mě to ve škole bavilo a odmala jsem se do ní těšila. Takže jsem byla dost netypické dítě.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Evou Kvasničkovou.