Maria Tauberová

Operní pěvkyně Maria Tauberová (28.4.1911) patří mezi nejpřednější interpretky takzvané zlaté éry opery pražského Národního divadla. Operní diva, manželka dirigenta Jaroslava Krombholce, si celých 40 let kouzelným způsobem dokázala podmanit obecenstvo doma i v zahraničí zářivou koloraturou.

Technicky dokonale zvládnutý zvonivý soprán, muzikální inteligence a také nezvyklé herecké mistrovství (M.Tauberová hrála i v několika filmových činoherních rolích s Karlem Lamačem a vedle Lídy Baarové ve filmech Jindra, hraběnka Ostrovínová a Na růžích ustláno. Před kamerou se sešla i s Janem Werichem, a to ve snímku U nás v Kocourkově ), ale i osobní šarm a smysl pro humor - tak oceňovala odborná kritika Tauberové pěvecké umění. Během své kariéry ztvárnila na padesát rolí převážně koloraturního, ale i lyrického oboru. Šibalská Zuzanka z Mozartovy Figarovy svatby, Verdiho Gilda z Rigoletta či Violetta z Traviaty patřily mezi její nejoblíbenější. V paměti však zůstává i v rolích závažnějšího charakteru jako jsou Královna noci z Mozartovy Kouzelné flétny či Zerbinetta ze Straussovy Ariadny na Naxu.

Z českého repertoáru vynikla v podání Marie Tauberové Mařenka v Prodané nevěstě nebo Barča v Hubičce. Její nejmilejší rolí však byla Karolina ze Dvou vdov. Neodolatelná byla její Liška Bystrouška v Talichově nastudování Janáčkovy opery. Pozoruhodná byla i její koncertní činnost a písňová interpretace po boku manžela dirigenta Jaroslava Krombholce, s nímž prožila čtyřicet úspěšných životních i uměleckých let . ( Jako zpěvačka jsem u něj žádné výhody neměla, spíš naopak: jednou si dokonce stěžoval řediteli Národního divadla, že jsem přišla pozdě na zkoušku. tehdy mě to dopálilo - copak mi to nemohl říct doma?)Maria Tauberová, rodačka z Vysokého Mýta na Ústeckoorlicku, prožila mládí ve Vídni, kde její otec působil u obchodního soudu. Na Hudební akademii u Ferdinanda Rebaye, který objevil její pěvecký talent, studovala klavír a operní zpěv. Ve zpěvu se pak zdokonalovala u Fernanda Carpiho v Miláně, za nímž vroce 1934 přešla do Prahy. Na scéně Národního divadla debutovala Tauberová v roce 1936 rolí Gildy. Šéfa opery Václava Talicha zaujala natolik, že teprve pětadvacetiletou zpěvačku ihned angažoval. Spolu s vynikajícími pěvci Eduardem Hakenem, Benem Blachutem, Marií Podvalovou a dalšími pak spoluvytvářela proslulou talichovskou operní generaci.

S Národním divadlem se rozloučila na vrcholu pěvecké slávy v pětašedesáti letech. Na jeviště se vrátila v roce 1995, aby převzala Cenu Thálie za celoživotní dílo. "Uměla jsem v životě maličko zpívat," zhodnotila tehdy svou uměleckou dráhu. Víte, já jsem nikdy zpěv nemohla učit. Já tomu totiž nerozumím. Když kolegové hovořili o způsobech nadechování a jiných technických předpokladech, bylo mně to úplně cizí. Vždycky jsem prostě otevřela ústa a zpívala....