Magdalena Mikulandová: „Dobrá porodní asistentka musí mít otevřené srdce, dobré uši a šikovné ruce“

22. duben 2011

Hostem pátečního pořadu „Je jaká je“ byla po 9:05 hodině porodní asistentka Magdalena Mikulandová. Hovořili jsme samozřejmě o dětech a o tom, jak přicházely a přicházejí na svět.

Historie porodnictví je plná zvratů a obratů. Dá se říci, že porodnictví je jedno z nejstarších ženských povolání. Porodní bába byla váženou a důležitou ženou společnosti. Porod byl brán jako normální součást ženského života. K tomuto přístupu se dnes pomalu zase vracíme.
Podle M. Mikulandové byla porodní bába vždy blízkou osobou rodící ženy. Už za dob Josefa II. byla vydána první učebnice, porodní báby musely chodit na školení a skládat zkoušky. Byly tak tzv. pod státním dohledem, a to se psala druhá polovina 18. století. Tehdy bohužel každý 77. porod končil smrtí rodičky a o úmrtí novorozenců se ani nevedly žádné statistiky. Obvyklá rodina měla 10 až 12 dětí a bylo běžné, že jedno nebo dvě děti zemřely. Kolem porodu a smrti nebylo tolik emocí jako dnes. Navíc se ani tento obor nejmenoval porodnictví ale šlo o babictví (mch. manžel porodní báby se jmenoval babák).
To, aby byl muž přítomen u porodu bylo dokonce nemyslitelné. „Takové to známé rčení, které se dnes často používá v různých filmech: ´horkou vodu, ručníky a chlapi ven z chalupy´, to se opravdu v praxi uplatňovalo.“ Dlouhou historii, ač se to dnes zdá málo pravděpodobné, má tzv. Císařský řez. „Ženy, které si to mohly jak společensky tak finančně dovolit, totiž uvažovaly, jak porod obejít. Prvopočátky byly drastické a výsledky také. Řez neprováděli lékaři, nebyla narkóza a tak se k zmírnění bolestí živého řezu používaly různé byliny nebo alkohol. Břicho se rozřízlo, svázalo a nechalo přirozeně srůst. Nesmíme zapomínat na to, že pokaždé hrozila infekce a nebyla antibiotika. Postupně se ale, na manželkách císařů a šlechty, začal císařský řez používat stále více, a to s větším či menším úspěchem. Našel si své místo i u dnešních porodů.“ Docela nešťastný byl také vstup lékařů do porodnictví, které se nejprve vůbec nepovažovalo za lékařský obor. Z historie známe pojem „horečka omladnic“, kterou, jak se časem ukázalo, způsobili rodičkám právě lékaři, kteří zasahovali u porodů bez dodržování hygieny. Přechod porodnictví do nemocnic tak na svém počátku způsobil ženám více škody než užitku.

Miminko

V průběhu let se porod stal nemocí. U nás to byla hlavně 70. léta, která porod přetechnizovala. Příchod nového člověka na svět byl vždy řízený, hodně se používaly medikamenty a porodní báby byly zcela potlačeny. Porod se stal nemocí, která se vždy musela (a dnes často ale stále musí) řešit v nemocnici.
„Porod je obraz ženina života. Je to obraz toho, jak o sobě smýšlí, jak se chová k okolí. To všechno se při této krizové situaci ukáže.“ Pomoci ji v tom dnes může porodní asistentka. Podle M. Mikulandové to jsou dnes ale bohužel dvě ženy. Jedna ji provází těhotenstvím a druhá je v nemocnici a asistuje u vlastního porodu. „Dobrá porodní asistentka musí mít otevřené srdce, dobré uši a šikovné ruce.“

Miminko pije z lahve

M. Mikulandová se věnuje hlavně první oblasti, tedy přípravě k porodu. Podle jejího názoru je česká gynekologie a porodnictví na velmi vysoké úrovni. V oblasti neonatální péče jsme dokonce na třetím místě v Evropě. V čem prý ale pokulháváme je oblast empatie. „Byla jsem na kurzu v USA a byla jsem až překvapena, že jsem nenašla velké rozdíly. Jen přístup k rodičkám byl opravdu jiný.“

V oblasti porodnictví se pohybuje také další žena, která je označována jako dula. „Její označení pochází opravdu z původního babictví. Je to žena, která byla a je vždy k ruce. Dula vždy chce předávat kus sebe v těchto kritických situacích, měla by ženu podržet a to hlavně v oblasti psychické a organizační. Je to napůl přítelkyně. Proti porodní asistentce ale nemá žádné odborné vzdělání v porodnictví.“

Magdalena Mikulandová

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.